Mnozí lidé mu vyjadřují obdiv za to, s jakou noblesou se vypořádal s rakovinou. U léčby takových nemocí jde vždy z velké části o náhodu, ale z velké části i o to, v jaké psychické kondici pacient je. Ta jeho zdá se být výborná. Vrátil se do práce, do života, dokonce se zdá, že toho dělá více než před onemocněním.
Zapojil jste se do kampaně společnosti Debra, která pomáhá nemocným. Souvisí to nějak s tím, že jste sám poznal nemoc?
Nesouvisí, s prací organizace Debra jsem se seznámil už před několika lety. Její klienti trpí nemocí, která má paradoxně poetický název, jde o nemoc motýlích křídel. Překvapilo mě, jak těžká nemoc to je. Lidé, kteří s ní bojují, rozhodně nemají lehký život, ač je motýl právě symbolem lehkého života. Pro ně je naopak každý drobný úkon, který lidé běžně dělají s lehkostí, neuvěřitelně těžký zápas. Nemoc motýlích křídel přináší jen tíhu, žádnou lehkost. Proto je obdivuji. Obdivuji i ty, kteří jim pomáhají.
Máte teď třeba více pochopení pro lidi s nějakým handicapem? Lidé, kteří bojovali o život, často říkají, že to změnilo jejich pohled na svět, vnímání druhých a podobně, tak jak je to s vámi?
Tak třeba už vím, co nemocného štve, co by mu lidé neměli říkat. Tak sem s příkladem… V takovou chvíli dostáváte spoustu esemesek, mailů, pozdravů. Lidé vám chtějí vyjádřit podporu. Myslí to dobře, to je jasné, Jenže nemocný v takové chvíli potřebuje především klid. Já jsem netoužil po pozornosti, po podpoře, ale jen a jen po klidu.
Opravdu se váš život v ničem nezměnil?
Tu otázku dostávám často. Odpovídám na ni vždy tak, že žiju stejně jako před nemocí. Já to vzal tak, že prostě přišla nemoc, tak je třeba ji léčit. Je mi jasné, že při vyslovení takové diagnózy mnozí lidé propadají panice. Já se snažil nepropadnout. Myslím, že tak je to pro tělo lepší. Ale každý člověk je jiný, je nesmysl hledat nějaký recept, jak se chovat, jak se k nemoci postavit.
Pracujete stejně jako dříve? Nebo se takzvaně více šetříte?
Pracuju stejně jako dříve. Mám štěstí, že práce přichází. Hned po nemoci jsem natočil film Teorie tygra, čímž jsem možná tak trochu ukázal, že žiju, že jsem zpátky. Od té doby přicházejí další nabídky.
Vrátil jste se i divadlu nebo je to přece jen náročnější disciplína než práce před kamerou?
V divadle Kalich jsem se vrátil do inscenace Moje hra. Do té jsem se vrátil rád, protože je pro mě, rovinného herce, který se nerad pohybuje, ideální. Sedmnáct minut z představení ležím v rakvi. Horší je to s představením Jakub a jeho pán, které jsme s Karlem Heřmánkem hráli šestatřicet let. Tam v podstatě přes dvě hodiny neslezeme z jeviště a na to kondici ještě nemám. Při zkoušce jsem opravdu cítil, že to teď nezvládám. Ale třeba se to změní. Nechci lámat věci přes koleno, nesnažím se sám sobě něco dokazovat, protože to obvykle vede k tomu, že se tím jen kazí práce druhým.
Jiří Bartoška se narodil 24.března 1947 v Děčíně. Po vystudování brněnské JAMU se stal jedním z nejoblíbenějších a nejobsazovanějších českých herců. V posledních letech je známá především jako ředitel Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, který se pod jeho vedením stal jednou z nejprestižnějších filmových přehlídek na světě. Nyní se zapojil do kampaně organizace Debra, jejíž hlavní tváří je herečka Jitka Čvančarová. Spolu s dalšími umělci se nechal vyfotit do kalendáře, přičemž výtěžek z jeho prodeje jde na pomoc lidem trpící nemocí motýlích křídel, což je mimořádně vážné a nevyléčitelné kožní onemocnění, které pacienta téměř vyřadí z normálního života.
