Bydlíme v domku a včera brzy odpoledne u nás někdo zazvonil. Vyšel jsem ven. U branky stála dívenka asi desetiletá. Se školní brašnou.
„Dobrý den. Já se omlouvám, ale já mám u vás klíče.“
„Ty máš u nás klíče? Jak to?“
„No ony mě k vám spadly. Do křoví.“
Aha, tak holka si točila s klíči na řetízku a spadly jí k nám přes plot.
„No tak pojď dál. Víš, kde jsou, nebo ti je mám pomoct hledat?“
„Ne, vím to.“ Šla mezi naše křoví, hmátla po klíčích a vydala se zpět k brance. Znovu se přitom omlouvala. Opravdu na úrovni, už vzhledem k tomu věku, byl jsem příjemně překvapen.
„Počkej ještě,“ řekl jsem a od domu přinesl krásné jablko. Máme teď takových spoustu.
Poděkovala, zavřela branku a šla po cestě dál domů.
Ještě jsem nedošel ke dveřím, když jel kolem její otec (s nímž se vůbec neznáme).
Zastavil, dceru vzal dovnitř.
Pořád jsem ještě nedošel ke dveřím do domu, když slyším, jak chlap rozrazil naši branku. Naštěstí zůstal stát na chodníku, jenže hned začal:
„Nikdo se vás neprosil, abyste holce něco dával!“
„To ne, ale já jí to prostě chtěl dát…“, začal jsem a chystal jsem se ji pochválit za její slušné chování.
„Naše dcera si od neznámých lidí nic brát nesmí a nebude. Já vás na to upozorňuju…“
Byl jsem z toho tak vedle, že jsem beze slova zmizel v domě, ale vím, že tam ještě něco hulvátil.
Pak odjel. Asi to schytala i chudák holka.
Teprve po chvíli mě pomstychtivě napadlo: Kdyby se jí to tak stalo ještě jednou! Poslal bych ji domů bez klíčů (doufám, že by neprozradila, jak se jí ztratily), sebral bych je, v noci bych si pěkně odemkl jejich dům, vstoupil a…
A dál zatím nevím, ale těším se, že mi do komentářů napíšete, co byste v jejich domě udělali vy. Místo těch tří teček… Těším se na gejzír vašich nápadů.