Má poslední maturita s výzvou studentům
Ilustrační foto: pixabay.com

Má poslední maturita s výzvou studentům

8. 9. 2016

Aneb: Co vás čeká v důchodu?

Vážení čtenáři. Právě v těchto dnech počátkem září skončily ve školách reparáty a nastává čas odchodu do důchodu přesluhujících učitelů. Zároveň je to obvyklá doba pro pořádání abiturientských srazů po řadě let, kdy se opět setkáváme, zavzpomínáme si a třeba  i zazpíváme. Tak jsem si při této příležitosti připomněl svoji řeč u jejich maturity.

Závěrečné rozloučení třídního učitele se studenty SPŠ stavební

Dámy a pánové. Blahopřeji vám k dosaženým výsledkům a jsem šťastný, že jste všichni  u maturitní zkoušky úspěšně prošli. Nebyla to jen zkouška dospělosti, tímto jste i přijati do  cechu  stavařského. A chtěl bych věřit tomu, že v něm i zůstanete. Stavařina má, oproti jiným profesím, obrovskou výhodu. Něco je postaveno, a vy jste se na tom podíleli. Má své obrovské kouzlo v tom, že je to za vámi vidět.

Náš dědeček měl za první republiky autodopravu. Když mu ji po r.1948 znárodnili, jezdil dál na náklaďáku pod bagrem jako řidič. Přesto, i když nebyl stavař, jsem od něj mnohokrát slyšel: „ Tak tohleto jsem stavěl“. No, vždyť je to pravda, stavěl to.

Přišli jste k nám jako polotovar ze základní školy. A my jsme z vás udělali hotové stavaře, což je vidět na vašich pěkných závěrečných projektech. Vaše uplatnění ve stavebnictví je široké, to je velikou předností tohoto našeho řemesla. A já vám přeji, aby se vám práce dařila a mohli jste i vy někdy ukazovat svým dětem a vnoučatům - tohleto jsem stavěl/stavěla. Ať již si zvolíte jakoukoliv specializaci v oboru.

* Kdo je ve stavebním provozu nebo v projekci, může svým potomkům ukázat výsledky své práce nejsnáze.
* Kdo je tzv. technický dozor stavby snad také.
* Kdo je na stavebním úřadě je už na tom hůře. Ale stále může říci třeba: „Tak na tuhle stavbu jsem
   vydával/a stavební povolení“.
* Ale vůbec nejhůře jsme na tom my - kantoři ze stavárny. 
  Nemáme žádnou zpětnou vazbu na díla svých studentů, i když by nás to velmi zajímalo.

A tak bych byl moc rád, kdybyste nás občas navštívili a podělili se s námi, pozůstalými,  o to, jak se dál vyvíjí váš osobní a profesní život. Loučím se tedy dnes s vámi po čtyřech společných letech, přeji vám co nejhezčí další životní zážitky ve zdraví a štěstí. Rád a dlouho na vás budu vzpomínat. A závěrem ještě jedno mé osobní přání:

"Milujte se a množte se! Ať je, sakra, na důchody!"

Musím se přiznat, že jsem původně chtěl ještě jmenovat dva nejhorší studenty s dovětkem jen pro ně „Snad alespoň v této věci, pánové, nebudete tak líní“, leč odpustil jsem si to. Následovala hurónská salva smíchu s potleskem studentů i učitelů. Jenže problém je v tom, že jsem se vyjádřil nepřesně. Mysleli si zřejmě, že mi jde o můj důchod – s tím by mi ovšem jejich budoucí děti již nepomohly.

Abiturientský večírek po 10 letech – aktualizuji společenský problém

Po vzájemném přivítání každý pohovoří o svém životě. Načež se ukáže, že ve věku 29 let jich je hodně stále ještě bezdětných nebo s jediným děckem, což považují za konečný stav a nemyslí na tu dobu, ve které se oni sami ocitnou v důchodovém věku. Uvědomuji si, že někteří z nich dítě nemohou z různých důvodů mít, ale většinou se jedná o trend, který se v poslední době projevuje i v jiných státech Evropy, totiž o snahu „prodloužit si bezstarostné mládí“. Tak se jim to pokusím vysvětlit, zhruba těmito slovy:

Vážení přátelé,
dovolte mi, abych se pozastavil nad vaší společenskou situací, pokud bez vážného důvodu odkládáte
založení rodiny, a upozornil vás na možné nebezpečí. Až budete tak staří jako já, můžete totiž dopadnout hůře. Snadno se vám totiž může stát, že budete žít v zemi kde zítra znamená předevčírem, tedy bez schopnosti státu zajistit v takovém rozsahu sociální zabezpečení svých občanů a nebude dost dětí, které by se o své staré rodiče mohly postarat místo státu. Navíc se v této zemi, své vlasti, můžete snadno stát etnickou menšinou.

Demografická křivka v celé Evropě je varující a ukazuje se, že nové stěhování národů z Afriky a Asie do Evropy není řešením, neboť není jasné, kolik z nich přichází pracovat a kolik jen čerpat sociální dávky. Naopak ovšem jejich problémem zpravidla není plodit děti. V ČR to, zdá se, pochopili jen naši romští spoluobčané, jenže mnozí z nich již zapomněli na heslo z doby socialismu „Kdo nepracuje, ať nejí“ a tak si
někteří libují v nezaměstnanosti.

Ačkoliv nejsem sociolog, statistik, ekonom ani politolog, natož politik, udělal jsem si na internetu malý průzkum současné situace a rád bych vám nyní předložil několik svých laických úvah o možnostech dílčího řešení v rámci ČR.

Doufám, že si stále ještě mohu dovolit malou humornou nadsázku, na kterou jste u mne byli zvyklí.

1. Inspirující příklad řešení v rámci státu

Vycházím ze slov našeho pana prezidenta Zemana, který se velmi spřátelil s čínskou státní reprezentací a prohlásil, že od Čínské lidové republiky bychom se měli učit "Jak stabilizovat naši společnost". Nuže podívejme se na čínský vzor. Před lety byl jejich problém s demografickou křivkou právě opačný, hrozilo jim přelidnění. A opravdu si s ním poradili a to účinnou metodou „plánovaného rodičovství“, ovšem měli to při neexistenci demokracie snazší. Uvedu jen zjednodušeně některá opatření, povinná pro etnické Číňany:
* Celostátně platil po 30 let zákaz mít v rodině více než jedno dítě, zahrnoval škálu kroků od propagace antikoncepce až po nucené potraty a sterilizaci.
* Pokud měla v Číně nějaká rodina více než jedno dítě, tak musela platit vyšší poplatky a drastické pokuty. Navíc jim stát jim přestal přispívat na školství a mateřskou.
* Dokonce z KSČ (Komunistické strany Číny :-) bylo vyloučeno, kvůli tomuto prohřešku, sto tisíc členů. Což, pro ně znamenalo ztrátu funkcí (a tudíž i „koryt“). Něco nám to připomíná?
* Od této politiky nyní Čína částečně ustupuje, neboť přinesla řadu jiných problémů. Např. preferování chlapců znamená silný nepoměr mezi pohlavími, Čína bude mít do roku 2020 o třicet milionů mužů více než žen. Krizi má vyřešit sdílení manželek – polyandrie. Tvrdí to přední čínský ekonom – s tím, že by stát měl povolit i manželství dvou mužů a jedné ženy.

Pojďme se teď ale věnovat vlastním problémům.
 
2. Můj návrh politikům v ČR

 V oblasti zdravotnictví
* Zavést povinnost, aby o používání antikoncepčních prostředků rozhodovali výhradně lékaři a umožnili jejich používání jen ze závažných zdravotních důvodů, (případně i sociálních důvodů po předložení vyjádření příslušného odboru státní správy).
* Mám tím na mysli i prodej kondomů výhradně jen v lékárnách na lékařský předpis a s dovětkem „hradí pacient“. Jejich množství na určité časové období bych navíc omezil, aby nedocházelo k výměnným obchodům a prodeji na černém trhu.
* Toto opatření by se ale nevztahovalo na partnery, kteří již mají nejméně 2 děti, ovšem s výjimkou našich vietnamských spoluobčanů. Ti jsou sice známí svojí pracovitostí, ale zároveň hrozí nebezpečí, že by kondomy dále na černo prodávali.

 V oblasti obchodu, služeb, celní a finanční správy
* Je třeba zabránit vhodnými opatřeními prodeji těchto pomůcek i v marketech zahraničních majitelů firem. Ta opatření mohou být zčásti dána již tím, že budou pro toto zboží z EU platit stejná pravidla jako pro dovážené léky, pro zboží mimo EU to lze řešit vysokými celními sazbami, případně i spotřební daní. Kromě kondomů bych zakázal i volný prodej některých nafukovacích míčků v hračkářstvích.
* Pokud jsou dosud tolerována zařízení provozující sexuální služby, bude je nutné maximálně omezit, aby sexuální aktivita jejich klientů byla přesměrována žádoucím směrem k partnerským vztahům. Myslím, že by postačila důsledná daňová politika. Ačkoliv se zatím příliš nedaří u hazardu. Samozřejmostí by měla být povinnost elektronické evidence tržeb a to, podobně jako u stánkového prodeje, i u silničních prostitutek.
* Na rozdíl od Číny je třeba pokračovat v politice nikoliv trestů, ale kladné stimulace podporou rodin s druhým a třetím dítětem, zejména daňovými úlevami. Zdůrazňuji, že se nejedná o diskriminaci párů, které děti mít nemohou (a  často jsou z toho nešťastni). Jde totiž o to, že za 30 - 40 let budou bez podpory těchto dětí právě oni nejvíce ohroženi.

 V oblasti vězeňství
* Následující můj návrh předpokládá individuální přístup k vězňům s přihlédnutím k možnostem a zvážení správou věznic. Vycházím při něm ze statistiky o ohromujícím množství vězňů v ČR, kteří jsou na určitou dobu omezeni nebo zcela vyloučeni ze sexuální aktivity za účelem reprodukce. Vězňů přibývá, v roce 2016 jich má být téměř 23 tisíc. Z nich však 13% - 16% je odsouzeno k trestu jen do 1 roku a to je možný nevyužitý   sexuální potenciál.
* Doporučuji u těchto menších provinění, nejlépe s nepodmíněným trestem vězení do 1 roku (ještě lépe do 9 měsíců) zřídit společné věznice pro muže a ženy, vybavené několika „šmajchlcelami“ s koupelničkami a WC.
*  Doporučuji v přiměřené míře zřídit takovou celu i v oddělených věznicích pro přijímání intimních návštěv.
*  Je ovšem třeba zdůraznit, že by těchto výhod mohli využívat klienti věznic jen tzv. za za odměnu. Zásadně by z toho byli vyloučeni dlouholetí neplatiči výživného a ti, kteří by se o zplozené děti neuměli nebo nechtěli postarat. Rovněž i recidivisté, kteří stále nedokážou odolat pokušení ani se chovat podle hesla „Nenech se chytit!“.

Musím ovšem dodat, že všechna podobná opatření nemohou trvat příliš dlouho, max. 1 - 2 generace, současně se totiž prodlužuje průměrný věk člověka a zdravotně způsobilí aktivní staří lidé v určitou dobu začnou naopak blokovat pracovní místa mladým a jiná zaměstnání budou obtížně hledat.    

 Můj závěrečný přípitek

Výzva „Milujte se a množte se“ je základní zákon přírody pro všechny živé organismy, včetně rostlin, ať již pochází od pána Boha anebo od pána Velkého třesku, takže platí i pro ateisty. Hlásí se někdo s dotazy nebo námitkami? Výborně, považuji to tedy za souhlas. Zároveň vám slibuji, že to byla již má úplně poslední řeč, připomínající poučování ve škole.

Takže teď bych rád pronesl svůj přípitek na vaše zdraví i na váš úspěch v této bohulibé třeskuté činnosti a zároveň bych vám při této příležitosti rád nabídl tykání. Kdo souhlasí, nechť teď k přípitku povstane. Potom vás všechny obejdu, podáme si ruku, (hubičku od děvčat uvítám a zároveň je poprosím o sdělení celého jména s novým příjmením, pokud došlo k jeho změně), ale i u chlapců neuškodí,
když se mi připomenou svými jmény.
Já začínám. Od tohoto okamžiku jsem pro vás jen Libor. Na zdraví!

Na zdraví i všem čtenářům a zejména redakci i60!

Tak do toho 


U obrázků pod článkem sledujte, prosím, jejich názvy, číslování je chronologické.

 

 

 

 

 

 

 

 

Učitel v nesnázích
Hodnocení:
(4.7 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.