Dlouze, nakrátko
Ilustrační foto: pixabay.com

Dlouze, nakrátko

10. 8. 2016

Zvoníš mi v hlavě
jako telefon,
který už nejde zrušit,
vábíš mě dravě
jako saxofon,
snad víc, než můžeš tušit. 

Ženeš mě časem
jako vánice,
až docházejí síly,
brzdíš mě hlasem
jako hranice,
to jsme si domluvili?

Bereš mi spaní,
vrásek přibývá
s jistotou každodenní,
herci se klaní,
potlesk doznívá,
je konec představení.

Žiješ mé žití
dlouze, nakrátko,
s oblaky nebem pluješ,
v duši mi svítí
zpětné zrcátko,
které mi nastavuješ.

 

 

 

 

Moje poezie
Hodnocení:
(4.7 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.