Odmalička jsem miloval staré filmové grotesky. Ty prostoduché se šlehačkovými bitvami, kopanci a honičkami, i ty oduševnělé se společensky kritickými příběhy. Chaplin, Frigo a Lauer a Hardy samozřejmě stáli na Olympu mého obdivu.
Když jsem v dospělosti založil ochotnický divadelní soubor Ostroš v Ostrovačicích, toužil jsem s ním sehrát grotesku. Před kamerou, s dobovou hudbou, s dobovou filmovou barevností a typickými filmovými střihy. Omluvil jsem se v duchu všem velikánům tohoto žánru a napsal prostoduchý scénář, na oduševnělý jaksi nemaje.
Opravdová radost z tvoření však dala zapomenout na to, že tohle je vlastně kýč. Ale snad jako připomínka "starých veselých filmových časů" to až tak nebude vadit.
Chcete-li, bavte se dobře.
