Znáte Hradištko pod Medníkem?
FOTO: autorka

Znáte Hradištko pod Medníkem?

26. 5. 2016

Z neustálého sledování oblohy, neobjeví-li se mráček, z kterého by spadl životodárný deštík, mě už bolí za krkem. Pro změnu jsem začala sledovat předpovědi Aladin, ani tam jsem se zatím nic potěšitelného nedozvěděla. Jsme soukromí zemědělci a vodu tolik potřebujeme. Za celý měsíc duben u nás spadlo 7,5 mm dešťových srážek, to je 7,5 litru vody na metr čtvereční. V květnu, dvanáctého, spadlo 5 mm srážek, od té doby ani kapka. Jako velkou nespravedlnost od matky Přírody, nebo od sv. Petra pociťuji to, že v některých částech republiky si stěžují na přebytek srážek a u nás nic.

Abych se odreagovala a přišla na jiné myšlenky, rozhodli jsme se s mým mužem, že pojedeme na akci do Hradištka pod Medníkem, na kterou jsme dostali pozvánku.

Hradišťko pod Medníkem je malebné městečko poblíž Štěchovic a dle některých pramenů se právě tam nachází legendární štěchovický poklad. My jsme štěchovický poklad hledat rozhodně nejeli, vyjeli jsme si za poklady zcela jinými.

Odhaduji, že mezi čtenáři i60 je málo zemědělců a chovatelů skotu ještě méně. Pro informaci: v Hradištku je sídlo Ústřední evidence zvířat, kde jsou evidována všechna chovaná zvířata v celé republice. Nejen skot, ale i ovce, kozy, koně, ale i včelstva a běžci (pštrosy). Každé narozené zvířátko se po přidělení čísla musí nahlásit do ústřední evidence. Dále je povinnost nahlašovat všechny prodeje, nákupy, porážky a úhyny. Takže tam, na jednom místě mají přehled o všech chovaných hospodářských zvířatech. Kromě toho je v Hradištku chovná stanice plemenných býků a každoročně pořádají přehlídku těch nejlepších. A právě na tuto přehlídku jsme se jeli podívat.

Vyjeli jsme dopoledne, rozhodli jsme se, že si mírně zajedeme a podíváme se do rodiště babičky mého muže. Narodila se v roce 1880, zamilovala se do chlapce, který se nelíbil jejím rodičům. Odešla proto z domova ve zlém a od té doby se s rodiči nestýkala. Zemřela tragicky, když bylo matce mého muže 6 let. Život píše romány. Takový a jiné příběhy jsem objevila, při svém pátrání po předcích, kterým jsem se zabývala celou letošní zimu. Zaujalo mě to tak, že jsem zapomněla i na i60.

Vracím se k našemu výletu. V rodné vesnici jsme byli na hřbitově u hrobu rodičů a bratra manželovy babičky. Podívali jsme se na dům, ve kterém prožila dětství a mládí. Navázat kontakt s obyvateli domu jsme se ani nepokoušeli. Byl všední den, takže jsme předpokládali, že jsou v práci. Hlavní důvod byl to, že jsem jim před časem napsala dopis a vše jsem jim vylíčila. Odpověděli, že o ženě toho jména nikdy neslyšeli. Nezlobím se za to na ně, jsou mladší, je to tak dávno. Taky se asi v jejich rodině o „nezdárné dceři“  nemluvilo, na pravdě to ale nic nemění, matriky a sčítací operáty mluví jasně.

Vše jsme si vyfotili a pokračovali v cestě. Když jsme jeli naposledy do Hradištka, neskutečně jsme bloudili. Tentokrát jsme si půjčili od zetě navigaci. Vše probíhalo v pohodě, navigace říkala, kde máme odbočit, přesně tam, kde jsme odbočit chtěli. Problém byl v tom, že navigace naznala Hradišťko pod Medníkem. Míst s názvem Hradišťko tam bylo několik, Ale pod Medníkem byla jenom Luka. Jeli jsme tedy po paměti a na Luku. Můj muž si pamatoval, že musíme přejet na pravý břeh Vltavy. Přejeli jsme tedy po nejbližším mostě za Prahou. Projížděli jsme překrásným údolím, které jsem nevnímala, neustále jsem pokoušela navigaci. Nakonec jsem to vzdala, zadala jsem jedno Hradišťko. Taky můj muž rezignoval a s důvěrou jsme se nechali vést. Slečna říkala, že se máme otočit, otočili jsme se jeli jsme několik kilometrů údolím zpátky, přejeli jsme most, po levém břehu jsme projeli městečky známými z trempských písní: Měchenice, Davle, po levé straně jsme měli břeh přehrady, až jsme dorazili do Štěchovic. Tam jsme přejeli ten správný most a byli jsme v Hradištku. Navíc, před námi jelo firemní auto Naturalu, takže jsme věděli, že jedeme správně.

V areálu plemenářské sanice byla příjemná atmosféra, potkali jme se s několika známými. Po dobrém obědě – podávali hovězí guláš, následovala přehlídka. Nejprve předváděli býky dojných plemen, po nich býky masných plemen. Opravdu bylo nač se dívat. Jako novinka mezi chovnými kusy byl předveden býček plemene dextr z chovu Karla Rodena. Myslela jsem si, že je to pouhá shoda jmen, ale ukázalo se, že chovatelem je opravdu herec Karel Roden. Plemeno dextr pochází z Irska, jsou to potomci původního skotu Keltů a pan Roden jich má celé stádo. Kravičky jsou  malého vzrůstu, vhodné pro začínající chovatele.

Největší pozornost všech přihlížejících vzbudili býci plemene belgické modro-bílé. Jedním slovem, jsou to hory masa. U nás se toto plemeno v čistokrevné formě chová minimálně. Příčinou jsou těžké porody, telata se přivádí na svět císařským řezem. Při křížení na krávy jiných plemen problémy s porody nejsou a telata v dospělosti dosahují kvalitního osvalení.

My chováme skot plemene Abrdeen Angus a Charolais.

Prožili jsme den plný zážitků, o které jsem se s vámi podělila. Při psaní jsem zapomněla na pomalu už zoufalou situaci venku – popraskaná zem a tráva přestává růst. Podle předpovědi se snad blíží nějaké dešťové mraky. Doufám, že nás to nepřeletí nebo neobletí jako v poslední době vždy a nějaká voda spadne i u nás.

cestování
Hodnocení:
(4.7 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.