Bouřky patří především k létu – a bohužel i ke stránkám se zprávami o tragických úmrtích v tomto ročním období. O tom, že blesk dokáže zabíjet, nikdo nepochybuje, přesto mrtvých stále přibývá. I v tomto případě může být dobrou prevencí zásada "poznej svého nepřítele".
Pryč jsou časy, kdy byl blesk považován za posla božího hněvu a jedinou dostupnou ochranou byla hromnička – svíce vysvěcená farářem na Hromnice, tedy 2. února. Dnes jsou znalosti o tomto jevu, i možnosti ochrany přece jen o něco dál.
Elektrárna v mracích
Na počátku většiny bouřek je typický druh mraku zvaný kumulonimbus. Stoupavé teplé proudy vynesou vlhký vzduch od země do výšek přes 10 kilometrů, kde se struktura oblaku rozlije do stran a vznikne jeho typický kovadlinovitý tvar. Někdy se také podobá hřibu jaderného výbuchu. Podobnost není nepřípadná: energie ukrytá uvnitř gigantické houby si s atomovou bombou v ničem nezadá.
O tom, jak v mraku vznikají a putují elektrické náboje, zatím panují jen přibližné představy, protože zkoumat tyto jevy zblízka se příliš nedoporučuje. Ví se jen, že tu jsou mohutné stoupavé i klesavé proudy, v nichž se elektricky nabíjejí krystalky ledu a kapky vody. Výsledkem složitých pochodů je, že v horní části mraku se nahromadí kladné náboje, zatímco ve spodní náboje záporné. A protože kladné a záporné náboje se přitahují, shromáždí se na povrchu země pod mrakem rovněž kladné náboje.
Nejen mezi lidmi platí úsloví, že "protivy se přitahují". Také kladné a záporné náboje chtějí k sobě, brání jim v tom ale vrstva nevodivého vzduchu. Když ale elektrický potenciál překročí určitou hranici, nastane výboj – blesk.
Cesty hromů
Kladné a záporné náboje k sobě hledají cestu poměrně komplikovaným způsobem. Výboj probíhá v jakýchsi krocích, "ohmatává si cestu" a postupuje těmi partiemi vzduchu, kde je jeho vodivost největší. Většinou jsou tyto cestičky náhodné, někdy jim však člověk mimoděk napomůže.
Dobrou vodivou drahou je například teplejší vzduch stoupající z ohniště, komína nebo jiného zdroje tepla. Existovaly proto snahy vyvinout aktivní hromosvody, které by vytvářely vodivý kanál a tak chránily mnohem větší okruh. Většinou se vynálezci snažili ionizovat vzduch pomocí radioaktivního zářiče. V praxi se však toto řešení neosvědčilo.
Kladný náboj země se také nejvíce hromadí na vyvýšených hrotitých předmětech, kde je elektrický potenciál (a tedy i možnost vzniku vodivé dráhy) největší. Lidé, kteří úder blesku přežili, často popisují, jak nejdříve cítili mravenčení po celém těle, vstávaly jim vlasy na hlavě nebo pozorovaly drobné sršící jiskry.
Vlastní výboj se pohybuje neobyčejně rychle. Vysoká teplota prvního výboje vytvoří vodivý kanál, kterým blesk sjede ještě několikrát. Přehřátý vzduch se nejdříve prudce rozpíná a pak zase smrští. Výsledkem je burácení slyšitelné do vzdálenosti až 30 kilometrů.
Smrt z oblohy
V našich podmínkách se asi tři čtvrtiny všech výbojů odehrají mezi mraky. Většinu blesků, které sjely do země, vytvořily výboje ze záporně nabité základny bouřkového mraku a kladně nabité oblasti povrchu pod ním. Někdy ovšem blesk dosáhne až z kladně nabité horní části "kovadliny" na vzdálenější místa krajiny, která už jsou nabitá opět záporně (například proto, že nad nimi jsou nízké mraky s kladným nábojem v základně. Těmto bleskům se říká "kladné" a většinou jde o rekordmany jak v délce, tak v napětí a celkovém výkonu.
Blesk nezabíjí jen přímo v místě zásahu, ale je nebezpečný v poměrně širokém okruhu. Vedle hlavního kanálu výboje totiž často vznikají vedlejší kanály. Nebezpečné je rovněž tzv. krokové napětí indukované rozdílem elektrických potenciálů. Zjednodušeně řečeno: má-li člověk jednu nohu o něco dál od místa výboje než druhou, je na každé jiný potenciál, který se vyrovná tou nejsnazší cestou – tělem. Tak se dá zemřít i dost daleko od místa úderu.
Zásady pro přežití bouřky v terénu jsou všeobecně známé: neschovávat se pod stromy, sejít z horských hřebenů a podobně. Ve skutečnosti je ale blesk naprosto nevyzpytatelný – výjimkou nejsou ani úmrtí v jeskyních nebo zabití způsobená oním příslovečným "bleskem z čistého nebe". Nejbezpečnější proto je budova s fungujícími hromosvody, nebo alespoň automobil.
Myslete na to.
Jan A. Novák
Další články autora na www.novakoviny.eu
