Vždycky je něco poprvé...První křik narozeného človíčka, první úsměv, zoubek, bobek v nočníku... První krůčky, slovo,věta... Poprvé do školky, školy, do práce, první den důchodu...První láska, pusa, milování, rozchod, svatba....Které poprvé je to pravé ? Co mne asi nejvíc ovlivnilo?
Poprvé je mi osmnáct, poprvé jsem odmaturovala a poprvé jedu na tábor jako vedoucí oddílu. Budu mít zodpovědnost za druhé. Po prázdninách nastupuji na Peďák. Místo tábora je lákavé. Rekreační zařízení Jihočeských pekáren pod Kletí, děti zaměstnanců budou ubytovaní v budově a ve stanech s podsadami. Vezou nás autobusy, ale jen k hájovně. Dál jdeme dlouhým hadem pěšky, zavazadla přiveze hajný s koňmi. Hlavní vedoucí je chlap ve středním věku.
Začíná drobně pršet, pláštěnky jsou v zavazadlech. To nikdo nečekal. Děti mají ovšem na krku červené šátky a na povel vedoucího si je vážou na hlavu. "Aspoň jsou k něčemu dobré", zabručí si pod vousy a hned je mi sympatický. Na plácku stojí budova a kolem jsou stany s podsadami. Za nimi je bazén na plavání. A všude kolem les a louky. Moc se mi tam líbí a netuším, že se sem budu po půl roce několikrát vracet. Vyfasuji malé kluky, druháky a třeťáky. Je to dvanáct rošťáků. Připraví mě o polední klid a noční spánek, který si ostaní vedoucí vychutnávají pospolu. Tepve na konci tábora se dovídám, že je vždy dostávají nováčci, protože je nikdo nechce. Přirozeně. Je s nimi mnoho práce.
Hned druhý den dva rošťáci vylezou vzadu pod odepnutou plachtou stanu ven a odbrzdí jezedáckou sekačku zaparkovanou na louce pod strání. Naštěstí nezbedové seskočí do stran a tak to dobře dopadne. Sekačku zachytí břízy pod strání. Celých čtrnáct dnů se od nich nehnu na krok. Svůj stan mám hned vedle mých miláčků. Na záchod chodím s doprovodem družiny. Ostatní vedoucí si ze mně utahují."Maže jim ramínka, jako jejich maminka". Přece kluky nenechám spálit sluníčkem " Obléká je do triček , obouvá je do cviček". No, chodili by ušmudlanci stále v jednom oblečení a bosi. "Ještě umýt uši a už jim to sluší" .Malí kluci jsou postě čuňata. "Do vody jen na chvilku, poslouchejte maminku".Voda v bazénu v 700m byla ledová, pramenitá, měla 17°. Asi tato průprava měla vliv na mé koupání v Baltském moři a v řece. Na konci tábora jsem si tyto všechny veršíky vyslechla při závěrečném táboráku.
Za půl roku jsem se na Kleť vrátila jako instuktorka lyžování. Málem mě trefilo, když jsem mezi dětmi uviděla chlapečka Pavlíka Slaninu /strůjce sekačkového zážitku/. Ale byl poslušný a nepřerazil se. Tak to byl můj první letní a zimní tábor.
Hned příští rok jsem jela znovu a dostala jsem nejstarší děvčata. Taky to nebyla žádná lahůdka je zabavit. Dali jsme se dohromady s vedoucím velkých kluků a vždy jsem se někde náhodou setkali a to se dětem v pubertě líbilo. Tábory mě učarovaly. Skvělá brigáda při studiu. Sice starost, ale volnost v přírodě i zábava. Volný čas dětí se stal mou celoživotní prací.Tak mmě ovlivnil první táborový život. A musím zaklepat, žádný závažný úraz se nikomu nikdy nestal. Jistě za to mouhou ti dva malí skřítkové na sekačce.
Jaké bylo to vaše „poprvé“? Co vám nejvíce utkvělo v paměti, na jakou událost či činnost, kterou jste dělali prvně, nejraději vzpomínáte Zúčastněte se naší soutěže a napište nám svůj příběh na téma „Poprvé“. Více informací o soutěži najdete zde.
