Dcerka dostala pračku, do které se dávala voda a buben se jí opravdu točil, hadičkou se voda vypustila... Synek obdržel jeřáb, jemuž se pohybovalo rameno a sjížděl hák pro přenášení břemen. Krásné automatické hračky.
Nám se dostalo od babičky šeptem poučení: "Až k vám zase začnou chodit cizí děti, tak ty hračky schovejte, ať jim je nerozbijou!" To jsme nechtěli, nejhezčí hra je přeci v partě a jak bychom před dětmi obstáli, nechceme z nich vychovávat sobce.
Byl začátek ledna, babička s dědou hlídali vnoučata a my jsme s radostí odešli do kina. V dětském pokoji na koberci se rozvinula pohodová hra. Babička s vnučkou praly v nové pračce kapesníčky, děda s vnukem stavěli za pomoci jeřábu dům. Pak babička odvelela všechny do kuchyně, aby něco snědli, a dědu napomenula, ať si pověsí kabát. U stěny byly dvě skříňky na sobě stojící, vrchní s prolukou na knihy. Děda pootevřel dvířka té vrchní a kabát si na ně zavěsil. Po chvíli uslyšeli do kuchyně strašnou ránu. Vrchní skříňka se vahou kabátu překotila a spadla na hračky. Byly napadrť.
Babička vynadala dědovi, kam to dává kabát. Děda vynadal synovi, proč to nezajistil. Manžel vytknul otci, proč má kabát tak těžký. Děda vynadal babičce, proč ho nutí kabát věšet, když může ležet. Všichni vynadali mně, že mám na to myslet, chlapi prý mají jiné starosti. Já jsem vytkla všem, že mám také spoustu starostí.
Když jsme si tak pěkně všichni vynadali, tak jsme konstatovali, jak je dobře, že se nic nestalo dětem.
A problém, zda hračky cizím půjčit či nepůjčit, byl vyřešen.