Televize, kuchaři, výpečky a já
REPRO: iprima.cz

Televize, kuchaři, výpečky a já

18. 12. 2015

Jak přichází ošklivé počasí, dívám se více na televizi, než když je hezky a je co dělat například na zahradě, nebo se jen tak válet v zahradním bazénu. Leč doba bazénů pro tento rok již pominula, a co tedy dál?

Zbývá televize, knihy a počítač. Jenomže já nejsem z těch, kteří musí ukazovat, kde jakou fotku psa, kočky, papouška a co já vím houfu známých na sociálních sítích, a nemám zrovna rozečtenou žádnou knihu, tak přece jen nejvíce zabírá ta televize. Když jdu do hospody, tak tam je pravidelně pouštěna bulvární televize, a já se dozvím, kolik se zase stalo nehod, kdo koho zabil či přizabil. A také jsem se dozvěděl různé ty zaručené zprávy o těch našich takzvaných VIP. Naštěstí chodím do hospody za zcela jiným účelem, než je vstřebávání těchto zpráv, ale i když se bavím s lidmi, kteří sedí se mnou u stolu, tak přece jen mi to nedá, a koutkem oka na tyhle divy zírám.

To ovšem není nic proti tomu, když se dívám doma. Přestože mám díky satelitu česky a slovensky mluvených programů víc než dost, výběr se mi nezdá až zase takový.

Možná jsem příliš náročný, je to možné, ale posuďte sami: kuchařských pořadů je (napříč televizním spektrem) tolik, že dvacetiletý kuchař všechny ty recepty do smrti nestačí uvařit, no a také doktoři a policisté mne přesvědčují, že na jiné seriály nemá cenu se dívat. Vlastně když se nad tím zamýšlím, tak moc jiných témat v seriálech ani není, co? Chytří policisté vždy vyřeší každý případ a lékaři vytáhnou skoro z rakve také každého pacienta, a tak nějak nevím, na co se vlastně těšit. No snad na nějakou tu situační komedii s tím vloženým smíchem, abych věděl, kdy se mám jako bavit a smát? Těch je také dost, že? Kupodivu i tam se najdou výjimky, které se dají sledovat, ale není jich zrovna moc. Vlastně jen potvrzují pravidlo…

Tedy, občas to zpestří romantický film Rosamundy Pilsner, jak autorku ironicky překřtila moje žena proto, že k takovému filmu se snad dá akorát tak pít pivo a rychle zapomenout. Dámy s romantickou duší mi holt prominou, já vím, že některé tyto novodobé pohádky hltají, ale já tedy ne, což o bulvárních informacích platí taktéž.

A co teprve reklamy! Princezna lítá s čistícím přípravkem po bytě a má ten nejlepší, jako by snad princezny měly úklid v malíčku, zatímco v lékárnách mají takové nabídky (a slevy) na kloubní přípravky a kapky proti kašli, až oči přecházejí.

Aby mi chutnalo u nás moravské pivo, musím koukat na chlapa, co mu zkamení batoh, nechá se podělat od ptáka, pomlátit kroupami a kdoví co ještě. A když chce být rodina spolu, tak jedině, pokud matinka rozdělá bonboniéru s karamelem, lískovými oříšky a čokoládou. Nesmím ovšem zapomenout na zdravotní matrace za cenu, která je sama o sobě úžasná. Třebaže si při tom mém zdraví zcela optimisticky dávám ještě tak deset let života, záruka na matrace je 20 let. Hlavně abych je dal do závěti, ať se na nich děti a snad i vnoučata ještě vyhajají. Jen aby se o tu matraci nakonec nesoudili, že?

No a když vidím překrásný obličejíček děvenky ve sněhobílých šatech, jak sebou určitě nezapomněla při setkání s kamarádkou vzít prací přípravek na bílé či jiné prádlo (zato se mi zdálo, že si bohužel nevzala prsa), či další paní, co má zřejmě dementního manžela, ale vynikající tablety do myčky, pokouším se zoufale přepnout na jiný kanál, abych při tom zjistil, že se ti zmetci patrně domluvili na stejných reklamních časech, konkurence sem, konkurence tam…

A tak zaplať příroda za to, když jsou ty Vánoce jen pár dní v roce, a pak je tu naděje, že zase přijde jaro se vším, co k němu patří. 

Jo, když už jsem nakousnul ty programy o vaření a blíží se ty Vánoce, rád bych se podělil o výpečky tak, jak je sám dělám, protože kapra a bramborový salát sem dávat je zřejmě mimo mísu. To prostě musí umět každý či každá, kdo se v té kuchyni trochu motá. Ne snad, že by bylo málo názorů jak na úpravu ryby, tak na bramborový salát, zrovna nedávno na Novinkách nějací velcí borci připravovali mistrovský salát ze dvou druhů brambor, křepelčích vajec a ve finále použili jednu z nejznámějších (tedy z reklamy) majonéz. Ťukl jsem si na diskuzi, tak nejvíc dostali vynadáno za tu komerční majonézu, pak za ty kouzla s křepelčími a slepičími vejci, bramborami dvou barev a tak dále, no diskutující na nich nenechali nit suchou. Holt co Čech, to kuchař, že?

Protože jsem jako každý chlap ješitný a negativní ohlasy mne uvádějí jednak ve smutek a jednak v zuřivost, tak dávám ty výpečky, stejně je dělat na Vánoce nebudete, o svátcích je to samá husa, kachna, krocan, tak mne alespoň tolik nestrháte. A kdo je pak vystřihne podle mého, tak už je tolik nestrhá, článek už bude zasutý vzadu.

A tak si vám dovolím nabídnout recept na vepřové výpečky z bůčku za cca 80-90 kaček, a to jsem se kdesi dočetl, že cena bůčku šla od roku 2008 prudce nahoru. No, netvrdím, že bůček je jídlo na každý den, (ale to určitě není ani hamburger), ale chlap si na tom pochutná a ženská nakonec také, když zlomí předsudky o tom, že když sní 10 dkg pečeného bůčku, tak ta váha ukáže o tři kila víc. Fakt to tak není!

Teď tedy ten recepis, na čtyři porce potřebujeme:

750 g bůčku, 2 cibule, 1 malý rajský protlak, 3 stroužky česneku, 1 kostka masoxu (Pohlreich mi odpusť!), sůl, kmín, pepř, grilovací koření, voda na podlití.

Bůček nakrájíme na větší kostky a smícháme v nějaké míse se solí, pepřem, kmínem a grilovacím kořením, dále s jednou nadrobno pokrájenou cibulí a nadrobno pokrájeným česnekem. Necháme odležet, nejlépe přes noc v lednici, ale stačí i jen půl hodinka tamtéž.

Připravíme si pekáček a nalijeme do něj vodu, a to tak, aby vložené maso bylo asi napůl zaplavené.

Přikryjeme druhým pekáčkem a dáme do trouby rozpálené na 200 stupňů C. Každých 15 – 20 minut vyndáme a promícháme a zase přikryté dáme péci.

Když už je maso měkké (cca 1,5 hod), tak přidáme malý rajský protlak rozmíchaný v troše vody, druhou cibuli pokrájenou na kolečka a rozdrobenou kostku masoxu, a dále pečeme odkryté, aby maso dostalo barvu. Dáváme pozor, abychom si nevypekli šťávu, a také cibule ať je potopená, protože se jinak pálí. Po dalších 15 minutách podáváme s knedlíkem a špenátem nebo zelím.

Jinak přeji těm, kdo mají rádi klid, tak Vánoce klidné, těm, co chtějí být ve velké společnosti, tak Vánoce veselé, a všem ostatním pak takové Vánoce, jaké si sami přejí.

gastronomie Moje próza Vánoce
Hodnocení:
(3.7 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.