O studentské recesi: Tramvaj do stanice Úsměv
ILUSTRAČNÍ FOTO: tramvaj.tym.cz

O studentské recesi: Tramvaj do stanice Úsměv

17. 12. 2015

Cestování městskou hromadnou dopravou je celkem protivné. Dokud vás nenapadne sledovat ostatní človíčky. Tím si lze tu cestu zpříjemnit. Uvádím namátkově dva příběhy z mých studentských let v Praze. Musím předeslat, že tam tehdy měly tramvaje motorový vůz a pak ještě 1 - 2 vagony. U všech byly otevřené plošiny, ze kterých bylo možné za pomalé jízdy vyskakovat, případně i do nich naskakovat. Já jsem toho hojně v blízkosti svého bydliště využíval. Ve vagonech byla vždy průvodčí, která prodávala jízdenky, žádné strojky uvnitř ani automaty na zastávkách tehdy ještě neexistovaly.

K dorozumívání s řidičem měla paní průvodčí takový kožený provaz pod stropem po celé délce vagonu. Když za něj zatáhla, řidiči to zacinkalo. Takže měli domluvené signály.

  • Jednou zatáhnout, je to v cajku, jeď
  • Dvakrát zatáhnout - mám problém. Vyřešíme to na zastávce. Počkej až přijdu
  • Třikrát zatáhnout - ihned zastav a pojď sem

1. Příběh první

Nevím, jestli to bylo zastydlou pubertou, ale jednou mě napadla taková malá recese. Seděl jsem v oddělení vagonu úplně sám a přišla paní průvodčí prodat mi jízdenku. Tvářila se velmi zapškle, či spíše vyloženě naštvaně. Řekl jsem si - co kdybych ji zkusil trochu pobavit? Byla to chyba.

„Prosil bych dva lístky.“
„A pro koho je ten druhý?“ „No taky pro mě."
„Na co potřebujete dva lístky?“
„Víte, já jsem dlouho váhal, jestli si mám radši koupit zmrzlinu anebo to raději utratit s Vámi. A rozhodl jsem se pro Vás."

Neprodala mi žádný. A dvakrát zacinkala. Na zastávce se šla poradit do motoráku s řidičem. Pauza asi pět minut pro všechny cestující v ostatních odděleních vagonů. Zřejmě řešili, co se mnou udělat a jak mě dostat do blázince. Zavolat VB? Řidič jí pak ale nejspíš řekl: „Prodej mu dva lístky, když je blbej.“ Tak se i nakonec stalo, ale neusmála se na mne. Škoda.

2. Příběh druhý

Úplně narvaná tramvaj. Stojící cestující se přidržovali tyčí pod stropem, ale lidé menších postav měli smůlu, zmítalo to s nimi. Upadnout naštěstí nemohli, bylo to „tělo na tělo“.

„Pane, stojíte mi na noze.“
„Cože? Proč? Nejsem v narkóze.“
„Ach jó. Já o voze a Vy o koze.“

Já jsem stál nedaleko zadní plošiny a se zájmem pozoroval, jak se k ní tou tlačenicí prodíral revizor. Pak jsem uviděl, že stejně razantně před ním ustupují i dva mladíci. Na zadní plošině se ovšem sešli.

„Ukažte mi jízdenky!“
„Víte, to bude problém. My máme jenom jednu dohromady. Jsme studenti, nemohl byste nám to prominout?“ „Tak to teda ne. Jeden z vás zaplatí pokutu!“
„Ha, a já ji nemám!“

S těmito slovy ten kluk vyskočil za jízdy z tramvaje. Revizor však nezaváhal a pohotově vyskočil hned za ním. Chlapec ale nikam neutíkal a spatřili jsme, jak panu revizorovi ukazuje jízdenku. Moc nás to pobavilo, někteří začali tleskat (pokud mohli uvolnit ruce).

3. Slovo učitele

Milá paní průvodčí, i pane revizore, vám to již říct nemohu. Ale vyzývám všechny lidičky ke shovívavosti. Dopřejme přece studentům trochu té recese. Vždyť to je výsada stavu studentského. Neublíží, ale může naopak človíčka s náladou pod psa i pobavit. To říkám z vlastní zkušenosti, když jsem studentskou recesi poznal i z druhé strany, tj. „na vlastní kůži“.

4. Má otázka čtenářům

Vážení přátelé, nenalezli byste ve svých vzpomínkách také nějaké veselé příběhy ze školy? A třeba i ze základní školy. I tam lze zažít spoustu legrace, byť se ještě nejedná o typicky studentskou recesi. Neboť, jak pravil před více než 100 lety švédský lékař, spisovatel, veliký znalec a milovník zvířat Alex Munthe: "Člověk nikdy neví, co má opice nebo školák za lubem!“

Hodnocení:
(4.7 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
No Zuzko, aspoň šlo jen o zadek. V Tvém prvním příběhu se smetákem šlo ale vyloženě o hubu , (tedy o život) ...
Zuzana Pivcová
Jednou jsem jela v Budějovicích autobusem a jeli pán a paní, za sebou na jednosedadlech, ona nastoupila s krabicí, viditelně s dortem, ale pak se jí nechtělo dort držet, tak dala krabici manželovi, a dost zdůrazňovala, ať ji drží opatrně. Jinak bylo dost plno. Taky, jak už tu někdo psal, autobus cuknul a jedna slečna ze sousedství přistála pánovi zadečkem s minisukní na klíně, tedy na krabici. No, to bylo dílo. Holka rudá, paní taky rudá, ale vzteky, a seřvala manžela, že za to může on. Pak všichni vystoupili a konec už šel mimo mě.
Jana Šenbergerová
Pobavil mě článek i komentáře, ale marně vzpomínám na nějakou veselou příhodu. Tak dám k dobru aspoň 5*, když paměť stávkuje. :-)
Alena Várošová
Libore, vidíte co jste způsobil Vašim příběhem?Kolik lidí si povzpomínalo na své příběhy a napsalo do komentářů.Skvěle jsem se bavila s jednou tramvají Úsměv, co určitě všem v tyto adventní dny roztáhla pusu od ucha k uchu.No řekněte,co může způsobit jedna dnes už zlikvidovaná tramvaj?
Marcela Pivcová
Libore, dobré, zase po delší odmlce jeden Tvůj vtipný příspěvek! Tentokrát si však vzpomenu na tramvaj, nikoliv na studentská léta. Tehdy jsem, obtěžkána taškami, vystupovala z tramvaje, když v tom okamžiku mi do cesty vběhlo dítě, které matka právě v tu chvíli nestřežila. Abych se vyhnula střetu s onou holčičkou, stoupla jsem - místo na schod - do prázdna. Téměř nevyhnutelný pád jsem doslova pár centimetrů nad zemí vyrovnala. Jen jsem vylekala pár spolucestujících. Školní příběhy budou jindy - snad!
Hana Šimková
Jednou jsem se špatně držela , tramvaj cukla a já jsem letěla a na konci se posadila jednomu pánovi na klín.On se ale nezlobil a řekl mi, že měl hrozný den a já jsem mu ho opravdu vylepšila. Byla jsem totiž hodně mladá. Teď už by se mu to asi nelíbilo.
Libor Farský
Evi, já jsem měl na mysli jakýkoliv veselý zážitek ze školních, studentských či učitelských (vychovatelských) let.
Eva Mužíková
Libor, ráda bych přispěla nějakou tramvajovou příhodou, ale žádnou nemám. Tvým článkem a posléze příspěvky děvčat se opravdu bavím.
Alena Tollarová
V 9. tř. ZŠ si třídní kašpar KK v učebně chemie vlezl do zasklené vestavěné skříně ve zdi. Nechtěl vylézt a učitelce tvrdil, že je mořská panna.
Hana Rypáčková
Líbí se mi, jak se každý připojí a zapřemýšlí.Už na základce, když jsme jeli se souborem do Prahy /přehlídky tvořivosti mladých/ jsme zažili legraci s učitelem.Nabádal nás, ať nenaskakujeme na tramvaj a sám si zlomil nohu , když se stojící tramvaje spadl./Už bych se mu teď nesmála/.Dirigoval nás ze židle se sádrou a my se za něj styděli. Myslím, že tramvajáci a železničáři byli něco jako zvláštní národ./Skupina celistvá/. Když jsem jezdila na měsíční tramvajenku, nějak jsem to nevnímala,honem se někam co nejrychleji dostat.Zažívám to znovu s open card- ta svoboda cestování.
Zuzana Pivcová
Nastupovalo se zadem a průvodčí jsme my studenti ukazovali průkazky. Průvodčí na ně v tom davu většinou moc nekoukala. Jeli jsme se bavit do centra a jeden kamarád průkazku neměl, tak si ji půjčil od blond holky, která mu ze všech byla nejpodobnější. Prošlo mu to. Pak jsme chtěli zkusit recesi, jestli projedeme na fotku psa nebo kočky, ale nakonec jsme si netroufli.
ivana kosťunová
V dobách studia na Gymnáziu jsme v rámci školního výletu to Prahy povinně museli navštívit právě probíhající výstavu Rudého práva. Po příjezdu do Prahy jsme neprozřetelně dostali osobní volno a sraz jsme měli přímo před budovou, kde výstava probíhala. Když se tam naše partička značně ovíněná dostavila, třímal každý v ruce sádrový odlitek lebky, který někdo prodával na Karlově mostě jako těžítko. Třídní se zhrozila a jenom zařvala- okamžitě to schovejte ! Poslechli jsme a nesli jsme si lebky schované pod kabátem. Občas ale něčí lebka vykoukla za hurónského smíchu ostatních. Nakonec jsme to sesynchronizovali a jako na spartakiádě probíhalo- lebky vystrčit, lebky zastrčit. Ostatní návštěvníci to měli i s estrádou a představte si, nikdo nás neudal. Asi tam taky byli povinně.
Libor Farský
Děvčata, děkuji. Moc se bavím vašimi zážitky.
Eva Balúchová
Zuzčin příběh se smetákem mě připoměl příhodu z letošních vánočních trhů.Paní si koupila v plastech kontejner,postavila si ho k mému stánku a nakupovala.Okolo šla rodina,paní dopila pivo a kelímek odhodila do kontejneru.Včas si to uvědomila a všichni jsme se tomu zasmáli. Též si pamatuji šaliny(tramvaje)s plošinou i s tím koženým provazem.Vím,že průvodčí zacinkala,ale neznala jsem domluvené signály.
Libuše Křapová
Libore, kdysi dávno jsme byli v Praze na Spartakiádě. Kdo tam v té době byl, určitě pamatuje ty přecpané tramvaje, plné hlavně mladých. To jsme taky jeli ze stadionu (pouze jako diváci), tramvaj byla tak plná, že se opravdu nedalo nadýchnout. Nikdo ale nenadával, byla tam bezvadná atmosféra, vtipkovalo se, nastupující si navzájem pomáhali se tam ještě nacpat a řidič v pohodě čekal. Když jsme se konečně rozjeli, tramvaj se kolébala ze strany na stranu. Cestující to začali komentovat, až se najednou ozval výkřik - nedýchejte sakra tak pravidelně! :-) Všichni zařvali smíchy a kolébali jsme se ještě víc :-))
Naděžda Špásová
Pane Libore, přípomněl jste mi moje studentská léta v Praze. Tou tramvají jsme také jezdily (samé holky) do školy v Holešovicích a já s tím ze začátku měla docela problém, to víte, holka z vesnice. Hlavně, když jsme ji musely dobíhat. Později už jsem se naučila z ní i za jízdy vyskakovat. Jednou nás v běhu za tramvají zastavil příslušník VB a zpucoval nás, že jsme běžely na červenou. Vyhrožoval pokutou (jako), ale když viděl 4 puberťačky, tak nás laskavě propustil. Líbí se mi vaše vzpomínání, je vtipné a výstižné.
Zuzana Pivcová
Jeden můj známý dobíhal v mládí tramvaj, to jezdily ještě ty s otevřenou zadní plošinou. Doskočil a chytil se za tyč, za kterou se tam už jeden muž držel. Jenže to ve skutečnosti nebyla tyč, ale smeták, který si ten pán koupil a na svislo vezl domů. Kamarád vytrhl pána i se smetákem z tramvaje, samozřejmě vypadl také....Jednou jsem v Budějicích jela na kolej a po nástupu do autobusu jsem chtěla sednout na čtyřku naproti sedícímu muži, vtom autobus hrozně cuknul a já vyprskla tak, že jsem tomu muži plivla pod oko, byla jsem rudá studem, ale on to elegantně utřel a řekl To nic. Kdybych byla v dnešním věku, asi by mu to vadilo víc.
Lidmila Nejedlá
Byla spartakiáda, horko, narvaná tramvaj. Tehdy se prodával gel v tubě na umytí rukou. Spolužačka si chtěla vymáčknout do dlaně, ale tuba udělala prd a gel vyskočil na plešatou hlavu pána, který seděl pod ní. Okolí se bavilo, lidé ukazovali krouživé pohyby...my, puberťačky jsme se hihňaly.
Alena Várošová
Díky pane Farský za úsměvný článek.Někdy se nepodaří rozesmát nabručeného člověka i kdyby jste ze sebe udělal kašpárka.Ale nás co se rádi usmíváme,nás je víc.
Michaela Přibová
Dobrý den pane Farský, děkuji za zábavný článek. Moc jsem se pobavila. A na vaši výzvu nalezení veselých studentských příběhu či vzpomínek určitě budu reagovat. :-)
Dagmar Bartušková
V první třídě, pár dní po zahájení školního roku, přišel na inspekci ředitel. Měli jsme za úkol seřadit nějaké obrázky. Rychle jsem to zvládla, a hlásila se jako o život. Paní učitelka mne tedy vyvolala. Jaké bylo její překvapení, když jsem řekla, že už to mám hotové, a že bych se chtěla jít proběhnout. Koukal i ředitel. Domlouvali mi, že musím vyčkat do přestávky, což bylo pro takové "šídlo", utrpení.