Dlouho jsem přemýšlela, jakým příspěvkem, který by se dal nazvat: "Zážitek roku", bych přispěla do této soutěže. Jelikož jsem během roku popsala hodně událostí ze svého života, nic mne nenapadalo. ALE, chci tuto soutěž podpořit, tak tady je přeci jen můj zážitek, který má do humoru mně vlastnímu hodně daleko.
Jednoho deštivého odpoledne, nic zlého netuše, jsem se vydala s Bertíkem na pravidelnou procházku. Bydlím v desetipodlažním domě, který je s protějším domem spojen jakousi otevřenou verandou, kterou podpírají ocelové sloupy. Ty jsou pro všechny psí obyvatele velkým lákadlem pro první zvednutí nožičky a zanechání důležité zprávy pro ostatní příchozí. Tak tomu bylo i tenkrát.
Bertík, jakmile vyběhl ze dveří, hrnul se k jednomu sloupu, u kterého byla z jedné strany velká kaluž. Stihnul jen krátce zvednout nožičku a najednou začal opravdu strašlivě naříkat, spadl na zem do té kaluže, mlátil sebou jako v nějakém záchvatu. Přiskočila jsem k tomu mému naříkajícímu hastrmanovi, chtěla jsem jej zvednout, ale marně. Prokousl mi několikrát ruku, nedal se zklidnit, stále sebou mlátil a naříkal. Naštěstí jsem měla v kapse malou plyšovou hračku, kterou jsem mu vrazila do tlamy, tak se bránila dalšímu kousnutí. Zvedla jsem z kaluže šíleně se chvějícího pejska, kterému se z toho utrpení uvolnil i obsah análních žláz, takže jak se válel, zapáchal celý jako tchoř. Byla jsem šílená, nevěděla jsem, co se stalo. Nejdříve mne napadl epileptický záchvat, ale to by snad nebylo tak ryché říkám si. Držela jsem jej, již nenaříkajícího v náručí a spěchala zpět domů. Tam nejdříve částečné osušení a telefonuji našemu veterináři... epilepsie vyloučena, doporučil, abychom přijeli. NIC, záhada dokonce ani EKG nic neukázalo.
Čas běžel, Bertík se od té doby sloupu vyhýbal, obcházel jej s respektem. Asi za necelý měsíc přicházím domů z nákupu a před domem stojí auto ČEZu. Elektrikáři se sbíječkou rozbíjejí okolí zmiňovaného sloupu..."Mohu se, pánové, zeptat, proč nám tu loupáte perníček?"
"Máte tady v zemi poruchu elektrického kabelu, probíjí vám, když je mokro!"
TAK! Když jsem jim vyprávěla Bertíkovu příhodu, pravil jeden z nich. "No, to tedy máte opravdu odolného pejska, jiný by byl určitě mrtvý." Co vám budu povídat, lhala bych, že se mi ulevilo, neboť představa, že by tenkrát do kaluže šláplo malé dítě v promočených botičkách, byla děsivá. Od té doby, kdykoliv míjíme pruh nové silnice, která nahradila tu původní, popraskanou a nebezpečnou, není mi do smíchu. Na tento zážitek oba opravdu nezapomeneme.
Soutěž "Můj zážitek roku" - Prožili jste hezkou dovolenou, narodilo se vám vnoučátko, našli jste si nové přátele? Nebo se vám letošek spíše nevydařil? Podělte se s ostatními čtenáři o nejsilnější zážitek roku 2015 a zpracujte jej jako příběh, glosu, báseň či fotoreportáž. Všechny soutěžní příspěvkyk budou slosovány, vítěz obdrží knihu Retro ČS2 od nakladateství JOTA.
