Ve svých filmech si "střílí" z pseudointelektuálů či přemíry psychoanalýzy a fanoušci jej milují. Woody Allen, známý newyorský patriot, se chtěl stát uznávaným dramatikem nebo jazzmanem, slávu si ale získal jako filmový režisér, scenárista a herec. A i když mu 1. prosince bylo už 80 let, stále točí každý rok a stříbrná plátna zásobuje svými často obskurními neurotiky, ve kterých mnoho kritiků nachází jeho samotného.
"Kdybych si mohl v životě vybrat, chtěl bych mít nadání Tennesseeho Williamse nebo Eugena O'Neilla. Bohužel, mojí silnou stránkou je komedie," posteskl si kdysi introvertně působící Allen, jehož snímky dosáhly většího uznání než jeho dramatická a prozaická tvorba. Někteří lidé z branže tvrdí, že se "o nich (filmech) mluví, ale nechodí se na ně". V Evropě měl však Allen se svými opusy, které rozebírají složitosti mezilidských vztahů, úspěch téměř vždy.
Ačkoli se považuje za lenocha, natočil přes 50 filmů. K těm nejznámějším patří oscarové Annie Hallová a Hana a její sestry, Vše, co jste kdy chtěli vědět o sexu, Manhattan, Erotická komedie noci svatojánské či Výstřely na Broadwayi. Allen si asi nejvíce cení Purpurové růže z Káhiry a Manželů a manželek, neboť "se vzácně stalo, že se moje původní myšlenka shodla s výsledkem". Jeho prvotinou pak byla komedie Seber prachy a zmiz z roku 1969.
Osudové ženy
Rád obsazoval své životní partnerky – hvězdné herečky Miu Farrowovou a Diane Keatonovou. Ta se ve své biografii s názvem Na druhé straně (2011) vyjádřila, že chodit s Allenem bylo podobné jako hrát v jeho filmu: "Já jsem ho měla za křížence bělocha a švába, kterého nikdy nezabijete. Rádi jsme se navzájem mučili svými nezdary. Jeho vhled do mých rolí byl vždy přesný a legrační." V posledních filmech si režisér oblíbil Penélope Cruzovou či Cate Blanchettovou.
Allen před několika lety vůbec poprvé opustil kulisy rodného New Yorku, když se vydal pracovat do Evropy: do Londýna (drama Match Point - Hra osudu, Sólokapr a Kasandřin sen), Barcelony (komedie Vicky Cristina Barcelona), Paříže (komedie Půlnoc v Paříži) nebo Říma (komedie Do Říma s láskou). Na americkou půdu se posléze vrátil a natočil tragikomedii Jasmíniny slzy. Zatím posledním Allenovým kusem je pak Iracionální muž z letošního roku.
Drobný mužík z Brooklynu se narodil 1. prosince 1935 jako Allan Stewart Konigsberg v ortodoxní židovské rodině. Již v dětství si zamiloval film a sály kin se brzy staly jeho druhým domovem. V 15 letech začal psát humoristické příspěvky do novin, později přidal i skeče do televizních pořadů. V 60. letech byl populární jako komik v klubech. S filmem se Allen poprvé sešel v roce 1964, kdy se podílel na scénáři nepříliš úspěšné komedie Co je nového, kočičko?
Pro Oscary si nechodí
Počátkem 90. let zaplnila titulní stránky bulváru Allenova aféra s jeho tehdejší družkou Farrowovou. Známá herečka totiž zjistila, že Woody má milostný poměr s jejich adoptivní dcerou Sun-Ji. Allen byl Farrowovou obviněn ze sexuálního obtěžování jejich další adoptivní dcery, a přestože se nic neprokázalo, svěřil soud péči o děti matce. V roce 1997 se režisér se Sun-Ji, která je o 35 let mladší, oženil (ve svém životě již potřetí) a později adoptovali dvě holčičky.
Allen má na svém kontě čtyři ceny Americké filmové akademie, zatím posledního Oscara získal v roce 2012 za scénář k Půlnoci v Paříži. Pro ceny si ale většinou nechodí, přednost prý dává pravidelnému hraní na klarinet v oblíbeném klubu se svou kapelou New Orleans Jazz Band. "Falešná skromnost stranou, jsem příšerný hráč," říká Allen. Pražští návštěvníci koncertu kapely si to ale v roce 2008 rozhodně nemysleli a muzicírujícího režiséra odměnili bouřlivým potleskem.
"Jsem velký pesimista a mám pocit, že není možné být šťastný. Člověk může maximálně doufat v nějaké to rozptýlení," vysvětluje svou melancholii Allen. Vypořádává se s ní i psaním povídek a esejí. Výběr z jeho textů publikovaných v různých periodikách vyšel i v češtině. Postřehy známého ironika si čtenáři mohli vychutnat ve sbírkách Čirá anarchie, Vyřídit si účty, Vedlejší účinky a Bez peří.
