Před 320 lety, 28. listopadu 1695, byl v Plzni popraven jeden z vůdců povstání Chodů Jan Sladký-Kozina. Tento prostý sedlák v chodské vesnici Újezd, jehož příběh zachytil Alois Jirásek ve svém románu Psohlavci i řada dalších tvůrců v literárních, výtvarných i filmových zpracováních, proslul zejména svou tvrdohlavostí a výmluvností. S ní hájil i tradiční privilegia svých krajanů.
Podle nich byli Chodové po staletí za svou strážní službu na zemských hranicích osvobozováni od robotní povinnosti a poddaní byli přímo císaři. Tato odvěká práva však zrušil v roce 1680 císař Leopold II., a když se proti jeho rozhodnutí začali Chodové bouřit, potlačil jejich odpor za pomoci Wolfa Maxmiliána Lammingera z Albenreuthu, známého jako Lomikar.
Lomikarovi patřily na Chodsku četné statky. Vůdcové rebelie, kteří kvůli své věci vypravili i několik poselství do Vídně k císaři, skončili ve vězení. Jeden z nich měl být pro výstrahu popraven a volba padla právě na nešťastného Kozinu. Ten si prý ale i na popravišti zachoval svoji hrdost a Lomikara podle legendy vyzval "do roka a do dne" na boží soud. Lomikar pak skutečně zemřel necelý rok po Kozinovi, 2. listopadu 1696.
