Svérázný hromotluk Pavel Landovský, s nímž nebylo právě lehké vyjít, zůstává divákům v paměti hlavně ve svých filmových rolích. Už méně se ví o jeho odvaze, se kterou napomáhal vzniku Charty 77. Tento bouřlivák, milovník žen a bojovník proti komunismu proslul svou otevřeností a jadrným slovníkem. Bez hereckého vzdělání se vypracoval ve výraznou osobnost českého filmu, psal i divadelní hry. V sobotu to bude rok, co charismatický Pavel Landovský opustil tento svět.
"Časem jsme začali chápat, že Lanďák - navzdory všemu, včetně své nesnesitelnosti - je neobyčejně citlivý, čestný, jemný a dost komplikovaný člověk," napsal o něm svého času Václav Havel.
Při vzniku Charty 77 to byl právě on, kdo s dokumenty ujížděl tajným policistům ulicemi Prahy. Legendární honičku přirovnal historik Jiří Suk k výjevu z "americké gangsterky". Estébákům nejprve ujeli, ale ti nakonec vůz zastavili a Landovskému začala nová životní role: ta disidentská.
Přinesla mu i konec jedenáctiletého angažmá v pražském Činoherním klubu, kde působil od poloviny 60. let. Narodil se 11. září 1936 v Havlíčkově Brodě, vyučil se nástrojařem, studoval průmyslovou školu, avšak před maturitou jej vyhodili. Marně to zkoušel na DAMU, pak začínal v mimopražských souborech v Šumperku, Klatovech a v Pardubicích.
Hvězda šedesátých let
Velkou popularitu mu koncem 60. let přinesl film. Obsazovali ho Jiří Menzel, Jiří Krejčík, Pavel Juráček, Miloš Forman, později Jan Svěrák. Objevil se v oscarových Ostře sledovaných vlacích nebo v Marketě Lazarové, kouzelné role ztvárnil ve filmech Svatba jako řemen či Utrpení mladého Boháčka, hrál i ve snímku Adelheid.
Kvůli disidentským aktivitám mohl Landovský později hrát jen neveřejně, například v bytovém divadle Vlasty Chramostové. S Václavem Havlem také natočil záznam jeho Audience.
Od ledna 1977 jej opakovaně zatýkali a v roce 1979 dostal nabídku na angažmá ve slavném Burgtheatru ve Vídni, odjel tam a Státní bezpečnost ho už nepustila zpátky. I v emigraci si zahrál v několika filmech či v televizi, mimo jiné se mihl ve snímku Miloše Formana Ragtime.
Do Prahy se začal vracet po listopadu 1989 a po skončení svého vídeňského angažmá se do Čech vrátil natrvalo. Hostoval v Divadle Na zábradlí, v Činoherním klubu i v Národním divadle. Mnohem početnější, než divadelní role, ale byla v té době jeho filmografie. Vedle již legendárního majora Terazkyho v Černých baronech z roku 1992 ztvárnil různé postavy ve snímcích Amerika, Cesta pustým lesem, Nejasná zpráva o konci světa, Kousek nebe, Vratné lahve či Chyťte doktora.
Landovský je rovněž autorem několika divadelních a rozhlasových her, z nich nejznámější je Hodinový hoteliér. Hra měla premiéru v roce 1969 v režii Evalda Schorma.
Svérázný umělec byl proslulý svou slabostí pro něžné pohlaví. V jednom televizním dokumentu o sobě prohlásil, že je "nesnesitelný obdivovatel žen", které ovšem i s dětmi pravidelně opouštěl, když se zamiloval znovu. S různými ženami se mu tak podařilo zplodit údajně sedm dětí.
"Jen jsem tak žil. Všechno jsem vzal tak, jak to přišlo. Snad jen je mi líto těch ženských, které mi utekly. To je život mužskýho," bilancoval smířlivě v jednom rozhovoru.