Můj tip na dovolenou:
Paříž pro pokročilé

Můj tip na dovolenou:
Paříž pro pokročilé

21. 9. 2015

Paříž pro pokročilé neznamená, že začátečníkům je vstup zakázán. Ba naopak. Začátečníci zjistí, že je třeba navštívit toto neodolatelné město podruhé, potřetí, poosmnácté... Jako já. Pak už to jsou pokročilí
z nejpokročilejších, ale stejně nepřestanou s návštěvami přitažlivé krásky, rozdělené řekou Seinou na dva břehy. Mají ji hluboko pod kůží. Paříž se stane neodmyslitelnou součástí plánovaných dovolených. Stačí čtyři dny, prodloužený víkend a můžete pokračovat v pokročilosti. Užijete si míst, o kterých začátečník nemá ani tušení, a přesto máte čas znovu objevit Eiffelovku, Notre Dame, Montmartre... 

Naším výchozím bodem se stal tentokrát hotel ve 13. obvodu kolem náměstí Place d´Italie. Půvabná živá čtvrt, ve které se vám zachce jen tak toulat, posedět v kavárně, dát si večeři. Široký vznosný bulvár, obklíčený typickými pařížskými domy, se jmenuje "Gobelínový" podle manufaktury, která je tady stále v provozu.

Usadíme se opodál v kavárně, která už má své malé kulaté stolečky prostřené k obědu. Nicméně je nám velkoryse nabídnuto místo "ve třetí řadě", což je pro naši kávu až příliš dobré. Ohromíme číšníka přáním dát si zároveň s kávou "pastis", typický francouzský anýzový nápoj. Samozřejmě alkoholický. Rozředíte ho vodou a nádherně mléčně se zabarví. Svou volbou pobavíme nejen obsluhu, ale i pár stálých hostů, kteří si v hodině oběda jen stěží dokážou představit konzumaci kávy, natož pastisu. Nicméně v tutéž dobu, je 11 hodin, přichází zřejmě starousedlice, starší dáma odnaproti, dát si pořádný kafáč bílé kávy a půlku rohlíku s máslem k pozdní snídani.

Protouláme pak další hodinu po pitoreskní uličce "Mouffetard" a objevíme náměstíčko jako dlaň, na které se vejde pohodlná kavárna s vlastní knihovnou, fontánka a zároveň bezdomovec - "clochard" v její těsné blízkosti. Pro dnešní "produkci" si nabarvil vlasy načerveno, popatlané má i ruce a kalhoty. Vytahuje ze svého pytle kousky nabytého šatníku a rozvěšuje je po zábradlí. Pak si hodí nonšalantně nohu přes nohu a čte noviny. Na druhém konci náměstí se ozývají nějaké "skřeky". Připomenou mi hrbáče ze stejnojmenného filmu. Jdeme se podívat. A ejhle! Žebrá se tu z pohodlí domova. Skřehotavý hlas náleží ruce držící na provázku uvázané pudlo a žádá kolemjdoucí o příspěvek. Bizarní obrázek. Starý šedovlasý pán, v každé ruce dvě tašky s nákupem, nám laskavě vysvětluje, jak se dostat na tržiště o pár ulic dál. Přidá i pár informací o "své"čtvrti. Prostě taková normální Paříž! Na trhu je živo. Ochutnáváme sýry a sušené salámy. Voní to tu. Sliny se sbíhají.Začínáme se tu cítit "doma".

Na svých toulkách rádi vstupujeme do majestátních prostor chrámů. Tentokráte nás přilákal jeden z mnoha zasvěcených Maří Magdaléně."Madléna" v Paříži je postavena v klasicistním stylu a je nádherná. Skvěle reprezentuje jednu z nejbohatších čtvrtí Paříže nedaleko Náměstí Svornosti. Po schodech osázených květy vstupujeme do elegantních prostor a za zvuku varhan vzdáváme hold tomuto "novodobému"skvostu. Oltář patří Maří Magdaléně. Ačkoliv obklopená anděly, ona sama je přesvědčivě lidská. Pod šaty se jí rýsuje "bříško", čímž naplňuje představu přísně utajených a zakázaných stránek Nového zákona. Potěšena tímto pohledem,jdu si dát kávu do stejnojmenné kavárny. 

Před slavným Notre - Dame se denně klikatí fronty návštěvníků. Ráda bych poseděla uvnitř, ale tentokráte dám přednost "jiné frontě". Táhne se nenápadně podél zdi celé katedrály. Její čekatelé, velmi trpěliví turisté z celého světa,chtějí vystoupat do věží. Zařadíme se mezi ně a ukrojíme ze svého pařížského času 90 minut. Ale stojí to za to. Po velmi úzkých,strmých a točitých schodech, jak jinak, zdoláváme první z věží. Dochází dech, nohy vypovídají poslušnost, ale odměnou je neotřelý pohled na nestvůrné chrliče. Fantastičtí ptáci, příšery a příšerky z fantaskních světů brání vstupu zla do katedrály. Ve 46 metrech ovšem výstup nekončí. Stoupáme do jižní věže, v jejíž útrobách visí 13 tunový obr - zvon Emmanuel. Kdesi se mihne stín nešťastného Quasimoda a možná jste zaslechli výkřik Esmeraldy. To Victor Hugo svým romantickým příběhem upoutal pozornost na chátrající katedrálu a rozpoutal kampaň na její obnovu. Dal popud k ochraně kulturního dědictví a povinnosti pečovat o ně.

Na vrcholku věže, ve výši 69 metrů, se před námi rozprostře celá Paříž. Známe ten pohled z Eiffelovy věže, z Vítězného oblouku, z kavárny obchodního domu Printemps. Vždy stejný, pokaždé jinak krásný. Na severu pozdravíme kapli Sacré Coeur, ten šlehačkový dort na vrcholu Montmartru, z východu se otevře pohled na ostrůvek St.Louis přes vysokou štíhlou věž s apoštoly po stranách. Nebýt tady, ani o nich nevím. Zrovna tak jako o "vnitřním"orloji, který si ukazuje čas jen sám pro sebe. A ejhle, je čas k obědu! Ještě rychle koukneme na západní stranu a její osu Louvre - Vítězný oblouk - Velký oblouk, neboli "Okno do světa" ve čtvrti la Défense, jakémsi malém pařížském New Yorku. Nechybí ani Socha Svobody na Seině, menší sestra té newyorské, kterou darovali Francouzi Američanům. A pak už po točitých schodech dolů a dále na jih, do Latinské čtvrti, kde si dáme v léty ověřené hospůdce menu za 12 Euro. Nechybí klasická cibulačka a růžové víno, a tak si užíváme pohody, vtipného šarmu číšníka a pohledu na nekonečnou živou "řeku" turistů, plynoucí kolem našeho stolku.

Podobné divadlo se nám naskytne pod vrcholkem Montmartru na malém náměstíčku Place du Tertre. Najednou slyším Nezvala:

"Lásko,setkáme se spolu,
až se světu poštěstí,
sedět u jednoho stolu,
na jediném náměstí."

A ta chvíle právě nastala.Jsem tu se svou láskou a náměstíčko jako jeden velký prostřený stůl nabízí proudícímu "světu" spočinutí u kávy, dobrého vína či večeře. Dobře naladění číšníci v roli jakýchsi "našich" žižkovských Pepíků lákají svým vtipem "různobarevné "návštěvníky k chutně prostřeným stolkům. Neodoláme a dáme si sklenku našeho oblíbeného pastisu.

Poslední, čtvrtý den, zasvětíme věži Eiffelově. Prosedíme na lavičce v úžasném parku pod Trocadérem , s nejlepší vyhlídkou na tuto ocelovou krásku, celé slunné odpoledne. Je nám blaze na duši. Letošní Paříž se náramně vydařila. Let do Ostravy potrvá hodinu a půl, letenka stála tam a zpět 4 tisíce a pobyt v příjemném pokojíčku 6 200 pro dva na tři noci. Jsme doma, s novými zážitky, se vzpomínkami a s troufalým pozdravem: "Na shledanou, Paříži!" Po kolikáte už? 

 

Můj tip na dovolenou či výlet - velká letní soutěž o pobyt v Česku. Napište do rubriky Moje cestování, kde jste byli, co se vám na dovolené či výletě líbilo, jak jste byli spokojeni se službami – ubytováním, stravováním, průvodci, delegáty cestovních kanceláří. Popište, co bylo na navštíveném místě nejzajímavější, co stojí za to vidět, ale i to, co se vám nelíbilo a co byste nedoporučovali. Článek nadepište Můj tip na dovolenou. Všechny příspěvky budou 30. září slosovány a vítěz vyhraje třídenní pobyt v některém z českých penzionů. Více informací zde.
cestování dovolená naše tipy
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.