Ranní něžnosti

Ranní něžnosti

31. 8. 2015

Hmm, tak prázdniny za sebou zaklaply dveře. A tak hned první ráno v 6.40 hod, v dobu pro mě nezvyklou, stojím přede dveřmi o dva vchody dále od našeho a ospale mžourám na sjíždějící výtah. Chtěla jsem sice dnes ráno zajít za svou zubní lékařkou, ale potomstvo mi připravilo jinou kratochvíli. Můj synáček vede za ruku jednoho svého synka, druhého má na ruce. Starší radostně odchází za školkovým dobrodružstvím. Našeho nejmladšího, právě dvouletého benjamínka, přejímám do své náruče já. Je mrzutý, neb byl svým tatínkem kruťasem vyrušen ze svého batolecího snění. 
 

Přicházím s ním domů, je docela těžký. Drží na mě jako přilepený a nešťastně pokňourává. Cestou do obýváku odkopávám pantofle, sundavám a trousím botky z dětských nožiček a usedáme do křesla. Dělám si pohodlí, mrně mě následuje. Spočinulli jsme bříškem na bříšku, hlavičku si položil na má prsa a pomžourává, očka jako škvírečky. Sem tam stočí kukadla vzhůru, podívá se na mě a pomalu se uklidňuje. Cítím na svém těle, jak pravidelně oddychuje a je mi krásně. Za chviličku mu spadla víčka docela.

Možná se mu zdá, jak jsme včera spolu dováděli v bazénu, kdo ví. Sem tam pohne ručičkou nebo nožkou, povzdechne si ze sna a spí dál. Brní mě ruka a nohy také začínají dřevěnět, ale tu nečekaně krásnou ranní chvíli s věrným otiskem svého tatíka na klíně si užívám tak blaženě, že ani nedutám. Na chvilku jsem také usnula, ale pak se probírám a hladím ho po vláskách. To by se mi v bdělém stavu těžko podařilo.

Dědeček jen zavrtěl hlavou a zase zmizel. Připadalo mi, že ta něžná chvíle nikdy neskončí. Ale najednou otevřel kukadla, slezl a jakoby nic odkráčel stavět komín ... však také bylo už půl deváté.

 


Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
To byla krásná chvíle. Těch nebývá mnoho.
Elena Valeriánová
Ali, tyto chvíle patří k těm neúžasnějším. My byli o uplynulém víkendu na Jižní Moravě se synem a jeho rodinou. Vnučka se vždy trochu stydí, ale pak se osmělí, celé tři dny se se mnou vodila za ruku, nechala se česat. Má takovou malou něžnou tlapičku. Vnouček ten okupuje dědečka, tentokrát přišla zkrátka druhá babička, ale ta je u nich skoro pořád, tak ji to nevadilo. Jen u jídla byl vždy problém, oba chtěli sedět tak, abych z jedné strany byla já a z druhé dědeček.
Alena Tollarová
Alenko, to je maminčina práce :))) Je to srandovní, že jo. Už byl u holiče ...
Alena Várošová
Jé Aleno,ten vnoučej je ale krásný.Pěkně napsaný příběh ze skutečnosti.Není to drzé,když bych se chtěla zeptat k účesu vnoučka.Kdopak jej tak pěkně ostříhal?
Alena Tollarová
Tak dobře. Po MÉM otci má prtě jenom jméno. Po SVÉM tatíkovi má podobu. :)
Vanda Blaškovič
Aleno, myslela jsem, že oceníš, jak pozorně čtu Tvé články..:))ne jen tak hala,bala... je mi to už jasné, jak to u vás chodí...:))
Alena Tollarová
Maruško, řvali jsme oba, to jsem ho měla v náručí poprvé! Hanko, snad je z fotek vidět i to, že je lumpík. Pračku jsem mu pustila poté, co přelomil ten talíř, na který se pokládá DVD s krtkem ... Vando, nečekala jsi, že tu budu vysvětlovat svůj stylistický prohřešek, že ne. Geny se vážně nezapřou.
Marie Foltýnová
Ali krásná vnoučátka.Ale nevím kdo víc křičel,jestli Ty nebo vnouček.Ta fotka patří do rámečku,jak píšeš.Moc pěkně a s velkým citem a láskou psaný článek.
Hana Rypáčková
Zrovna jsem si "užívala".Vstává po šesté a na rozdíl ode mne je hned čilý a vynalézavý. Ale dobře se pamatuji na vnoučata, která jsem držela v náručí a při pokládání do postýlky mela oči jako pětky .A znova.....Z čeho mám asi tak bolavá záda.Tvé poetické vyjádření na mě zapůsobilo.Alespoň jsem se zastyděla.Ovšem na mou radu :"Přidej plyn" ,na odrážedle mi odvětí :" Jak, dyť nemá motor?"Tiše pípnu:"Jenom jako".
Vanda Blaškovič
...jo, jo, hezky si to užíváš, oslavenkyně..:)) jen mi osvětli...věrný otisk svého nebo jeho tatínka?...:)) asi obojí viď, geny se nezapřou..:) tak přeji hezké dny i poprázdninové..babičko!
Zdenka Jírová
Je to roztomilé povídání, můj vnouček byl ještě nedávno roztomilé batole, ale čas letí, dnes jde už do 3.třídy.
Alena Tollarová
Zuzko, já bych Ti ho půjčila. Vážně.
Zuzana Pivcová
Tvé pocity sdílet nemohu, ale líbí se mi ty bezprostřední snímky, vypovídající o pohodě.
Jana Šenbergerová
Dokud z těchto něžností nevyrostou, je to krása. Moc hezky jsi nám to popsala i nafotila. Tak ať nám vnoučata ve zdraví, pohodě a míru rostou a prospívají. Ta malá i ta velká.
Alena Vávrová
Ali, moc krásné! Připomněla jsem si s tebou podobné krásné zážitky se svými, dnes již "velkými" vnoučátky. I ta moje nejmladší vnučka Vikinka již jde do první třídy.