Je tu poslední srpnová neděle, rychle to uteklo, a dětem končí radovánky, prázdniny mají v pondělí konec a začíná v úterý škola.
Někteří z nás si rádi zavzpomínají, jak jsme se také těšívali do školy. Se školou však začínají první povinnosti a starosti, ze kterých pak už děti nevyjdou.
My jsme si ještě užili pěkné dny venku. Občas zafoukal větřík a bylo vidět, jak pomalu začíná padat listí ze stromů. Na Žofíně, kam chodíváme rádi, již padají první kaštánky. Ten největší kaštanovník se silným kmenem stojí přímo před Žofínem a má již velmi silný kmen. "Bude to už takový dědeček,", jak řekl můj vnouček. "Ano, máš pravdu, kaštanovníky, stromy se dožívají věku přes sta let a dorůstají do výšek přes 30 metrů."
V tu chvíli jsme se dali do povídání a vyprávěli si, jak sem chodívali lidé za starých časů a měli dlouhé sukně a fraky, jak tu tancovala Božena Němcová. "A babi, a proč se jmenuje Žofín?" opět řekl můj nouček. Vnučka rychle reagovala a dodala: "Přeci po Žofínce." A kdo byla Žofínka?" Tak jsem si povídali, jak tu kdysi byl postaven Žofín, jedna z největších budov v novorenesančním stylu s obrovským tanečním sálem na Slovanském ostrově a jak byla pojmenována po Žofii, manželce císaře Františka Ferdinanda, matce Františka Josefa I.
Kousek před Žofínem k Mánesu je instalována malá dětská dráha s vláčkem Českým lvíčkem, který je modelem původního parovozu Český lev z roku 1841, který byl právě zde na Žofíně představen. Tak si malé děti dokáží představit, jak dříve takový parovoz vypadal.
Staletý park, obklopující toto hezké sídlo, umožnuje nádherný pohled na Hradčany a řeku Vltavu, po které na šlapadlech a loďkách se prohánějí lidé všech generací. Je to krásné místo pro odpočinek, kam se vždy rádi vracíme v každém ročním období.
Hola, hola, škola volá...
