Pavlík a propiska, 
příběh s úsměvem

Pavlík a propiska,
příběh s úsměvem

30. 7. 2015

Tatínek s malým Pavlíkem si doma hráli. Když tatínek vyčerpáním usnul, Pavlík rozebral ze zvědavosti tu záhadnou propisku. Chvíli s ní zápasil, kroutil a šrouboval. Potom náhle propiska udělala lup a rozběhla se do okolí.

Pavlík se snažil o opravu, ale nešlo to. Zkusil tatínka, ale ten sladce pochrupoval a s opravou nepomohl. Tak milý malý Pavlík nasypal součástky propisky do kapsičky. Došel si pro botičky a vyrazil za maminkou, aby mu pomohla. Maminka byla zaměstnána v kanceláři asi 800 metrů daleko. Pavlík si cestu pamatoval, a tak u velké křižovatky dával pozor, jestli nejedou auta. Rozhlédl se vpravo a vlevo. Když byla ulice prázdná, vyrazil opatrně po bílých pruzích na druhou stranu.

Ručičkou zkontroloval, jestli propiska je v kapsičce, a šlapal dál za maminkou. V domě, kde maminka pracovala, byly těžké vchodové dveře, a tak Pavlík počkal, až někdo dveře otevře, a rychle vklouznul pod rukou příchozího do budovy. Tady už to znal, a tak vyšlápl schody a zastavil se u dveří kanceláře, kde maminka pracovala. Jelikož nedosáhl na kliku, stoupnul si na špičky a pomalu otevřel dveře a vešel s úsměvem k velikému překvapení maminky dovnitř.

Co tu děláš, Pavlíku, zeptala se maminka. No, rozbila se mi propiska, a tak ji potřebuju spravit. A vyndal s kapsičky ty součástky. Propisku pomohla sestavit teta, co seděla vedle. Maminka se jen zeptala, proč mu to nespravil tatínek. On nemůže, on spinká. A tak maminka, když se zklidnila, vzala kabát a Pavlíka a vyrazili k domovu. Doma tatínek stále ještě dřímal a ani nevěděl, že Pavlík vyrazil do světa.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
petr stejskal
Dnes Pavlík povyrostl ve školáka velkého.
Květoslava HOUDKOVÁ
Taky mám vnuka Pavlíka (už mu bude 21 r.). Ale v jeho necelých 5ti letech byl velice "moudrý" (asi Pavlíci takoví jsou - zřejmě to jméno moudrost přitahuje!. Příběh Vám ale povím až v příštím roce (týká se voleb do Senátu) - na to se nedá zapomenout!
Lidmila Nejedlá
Úvahy dětí jsou neskutečné...a otcové si pohodu nedají ničím rušit. Šikovný klučík
Jana Šenbergerová
To mi připomnělo, co zažil manžel, když hlídal dvě malé dcerky našich přátel. Dělal jim nemocného koně. Holčičky ho ležícího na zemi pečlivě obvazovaly tak dlouho, že usnul. Když se vrátila maminka, která neměla klíč, a proto se snažila dozvonit na manžela, dověděla se, že nemocný kůň spí, proto jí nemůže nikdo otevřít. Nakonec se manžel probudil, ale byl tak dokonale svázaný, že mu trvalo hodně dlouho, než se dostal ke dveřím. Dodnes se té příhodě smějeme, i když "nemocný kůň" už nikdy nikomu otevřít nemůže. Většina podobných příhod s dětmi končí naštěstí dobře.
Elena Valeriánová
Pamatuji si když jsem byla poprvé těhotná, stála jsem frontu u řezníka a z nudy koukala výkladem ven. Okno bylo z části zamlžené a tak jsem nejdříve jen zahlédla malého kluka na kraji silnice. Venku byl studený březnový den, na silnici sněhová břečka, foukalo a kluk tam stál jen v papučkách, punčocháčích a košilce. Mokré vlásky se mu lepily na čelo. Vyběhla jsem ven (byla jsem v osmém měsíci) a přeběhla jsem ulici ani nevím jak. On šel taky za maminkou. Utekl pani učitelce ze školky. Namotala jsem na něj svoji šálu a vedla ho zpět do školky. Učitelka na mě koukala jako bych jim ho snad ukradla. Snad to chlapeček neodstonal, to fakt nevím.
Zuzana Pivcová
Možná, že to je příběh z Vaší rodiny, který dobře dopadl, ale každopádně bych situace jako hledání ztraceného dítěte nebo takovéhle samostatné putování zažít a řešit nechtěla. Je pravda, že my jsme se od raného dětství pohybovali na malém městě bez obav sami, ale dnes je situace, hlavně co se týče provozu, úplně jiná.