Můj jediný pobyt v lázních

Můj jediný pobyt v lázních

9. 7. 2015

Když jsem byla mladá, nikdo mě do lázní, na poukaz zadarmo, neposlal. Byla jsem totiž hodně zdravá, čímž se určitě nechci rouhat. Byla to škoda, protože prý si ženy od svých lázeňských známostí vozily domů hodnotné dary. (Možná některá i nějakou další nemoc, ale těch snad bylo méně.) Jedna moje známá si přivezla norkový kožich. V létě. Asi ji tam z toho trochu mrazilo.

Když jsem byla starší, tak jsem tam jet také nemohla, protože už to bylo finančně náročné. Začala jsem tedy šetřit a ve svém už hodně pokročilém věku si své přání konečně splnila. Zaplatila jsem si týdenní pobyt v Luhačovicích. Nějaké procedury zadarmo, pro mé už trochu chřadnoucí tělo, mi pan doktor napsal, a tak jsem se těšila.

Vyjela jsem vlakem z Prahy. Cesta byla dlouhá a já jsem trochu pospávala. Po cestě do mého kupé nastoupily dvě ženy, které se mezi sebou dobře bavily. Když jsem vystoupila z vlaku a chtěla přestoupit na autobus, který mě doveze do konečného cíle, zjistila jsem, že nemám peněženku. Ty ženy v tom vlaku si potřebovaly trochu finančně přilepšit. Věděly, že tudy jezdí lidé do lázní a jistě budou trochu penězi vybavení.

Nevím, jak mě to před cestou napadlo, ale moje prozíravost se mi vyplatila. Nedala jsem všechny peníze do peněženky, ale větší finanční obnos jsem si dala do takové malé kapsičky v kabelce. Jinak by mi totiž nezbylo, než se vrátit domů, ale to také ne, protože bych neměla ani na lístek na vlak (platební karty ještě nebyly).

Můj pobyt tedy začal velice nepříjemně a já o něco chudší jsem se po všech pohovorech v lázeňské budově, šla ubytovat. Pokojík byl strašně malá nudle, bez předsíňky, kam se vešly horko těžko dvě postele. Do koupelny a na WC se chodilo rovnou z pokojíčku a člověk se musel umývat i používat WC s otevřenými dveřmi, protože, když se tam nasoukal, dveře nešly zavřít.

Vyfasovala jsem spolubydlící, paní v mém věku a docela příjemnou. Byla však chudák hrozně postižená. V celém obličeji měla tolik tiků, až mi oči přecházely. Hýbaly se jí tváře, uši, nos a ještě k tomu vydávala nekontrolovatelné zvuky, více méně hlasité a naprosto nečekané. Ze začátku jsem se vždycky hrozně lekla. Své postižení mi vysvětlovala a celé večery mi vyprávěla, jak vlastně vzniklo a co všechno jí dělali nejdříve rodiče a potom i manžel. Byla opravdu nervově úplně na dně.

Bylo mi jí líto, a tak  jsem se snažila pomoci. Chodila jsem s ní kolem rybníku a nahlas jsme zpívaly, protože jenom když zpívala, tak přestávala tikat. Přilepila se na mě jako přísavka a lepila na mě svoje deprese. Chodily jsme všude spolu, už jenom proto, že jsme měly jenom jeden klíč od pokoje.

Večer nastával hon na chlapy a tlupy žen táhly Luhačovicemi, aby nějakého ulovily a mohly si konečně zatancovat, nebo i něco trochu jiného.Ten příval rozvášněných žen byl strašný a myslím si, že ti muži , kteří tam vůbec  byli, měli co dělat, aby si našli úkryt.

Mně zachraňovalo duševní  i tělesné zdraví jenom  těch pár  procedur , kde jsem mohla být konečně sama.

Když uplynul ten náročný týden, tak moje spolubydlící přestávala tikat, ale já jsem tikat začala a přijela jsem domů v tak depresivním stavu, že jsem se chtěla oběsit. Dlouho jsem se doma z pobytu v lázních zotavovala a pozor, jak to píšu, začíná mi tikat oko.

Hodnocení:
(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Šimková
Určitě vám přeji, že vy jste měly zkušenosti lepší.
Hana Šimková
Děvčata, já jsem si nevymyslela ani ťuk. Prostě jsem měla smůlu. A abych žádala o výměnu spolubydlící ? To bych asi vypadala jako nelida. Ovšem, že tam muži patří a každá si ráda zatancujeme. Tady ale nebylo opravdu s kým.Muží tam prostě nebyli.
Alena Várošová
Paní Hanko,nevím zda tomu co jste napsala mám věřit.Vtipy o lázních a norkových kožichách jsou aktuální ještě dnes.Že člověk může dostat na pokoj postiženou spolubydlící,to je možné.Rozhodně bych si připlatila za jednolůžák ve Vašem případě.Lidé v láznícj jsou různě nemocní.... a každý člověk by se měl chovat tak,když tam přijede po druhé,aby na něj lidé prstem neukazovali a nemusel se za své prohřešky stydět.Přesně tak,jak píše p.Marie.Já špatné zkušenosti se spolubydlícími nemám,snad jednou kdy mi dali na pokoj paní,která ráda pila vínko,pak si dala pár prášků na spaní a chrápalajak tele.A já do rána spala v sedě na WC a druhý den se ona stěhovala.Jinak vyjdu s každým i s tím negativně naladěným člověkem,ale ten mi odčerpává energii i když ji mám dostatek pár dní se to dá vydržet.A tím,že si jde někdo s pánem zatančit to je každého věc.
Soňa Prachfeldová
Paní Hanko, připravila jste mi pěkné ránko s Vaším lázeňským zážitkem u kávy s humorem. Bezva ! Moje babička byla v Piešťanech a odtid si přivezla vši. Měla copy a to tedy bylo, než se jich zbavila.
Hana Rypáčková
Vlastně jsem v životě v lázních od lékaře předepsaných nebyla.Jen s manželem v Piešťanech, když v lednu nikdo z jeho podniku jet nechtěl.Dopoledne čtrnáct dní procedury a odpoledne jsme prošlapali Povážský Inovec.Tak mě rozbolely klouby a asi začala artróza!! Jinak jezdíme do všelijakých lázní i s Vendou rekreačně , jen pijeme vodu...Podruhé v Soběšicích jsem byla na procedurách a masážích, koupelích- no a výsledek -ta má zlomenina.Nejsem zřejmě lázeňský typ. Až budu "Jen tak zvolna, polehoučku..."-snad si je taky ve zdraví užiji...
Zdenka Jírová
Byla jsem v lázních několikrát, měla jsem astma a stále nemocné průdušky, byla jsem v Mariánkách i v Luhačovicích a mám na všechny pobyty velmi dobré vzpomínky. Někdy jsem musela vyměnit spolubydlící, když to nešlo a bylo mi vždy vyhověno. Stačí slušně požádat o změnu.
Marie Seitlová
Já mám také úplně jiné zkušenosti a byla jsem v Luhačovicích. 4x kompl. na 4týdny+ 1x přísp. na 3 týdny. Spolubydlící vždy dobrá, dodnes si s nimi volám a když jsou v lázních jedu je navštívit. Divadla, tanečky,...to patří k lázním a každý by měl vědět, co si může nebo nemůže dovolit. Ale vy jste měla smůlu na spolubydlící, lituji Vás. Já bych se asi nechala přestěhovat.
Eva Mužíková
Také jsem jednou okusila lázeňskou léčbu v Karlových Varech po infekční žloutence. Bylo mi tenkrát asi 19 let, , takže se ani nepamatuji, jak jsem byla spokojená. Nyní bych jela do lázní jen za podmínky jednolůžáku. To samé jsem si ráda " dovolila" třikrát při pobytu v nemocnici - nad standart. Mám ráda svůj klid, když mi chybí společnost, najdu si jí, ale hupky zpět do klídku.
Hana Čadová
Byla jsem v lázních pouze 1x v r. 1963 v době, kdy byl spáchán atentát na J. Kennedyho. Měla jsem nemocné ledviny, tak jsem jela do Mar. Lázní. V roce 2000 jsem byla operována opět ledvinový kamínek a když jsem žádala o lázně, tak jsem neměla nárok, protože prý jsem o ledvinu nepřišla. Pan doktor sdělil "paní co tam budete dělat" . Byl moc zvědavý, co bych tam dělala.
Alena Tollarová
Nechtěla jsem psát o své lázeňské léčbě, kterou jsem zažila jedinkrát. Ale asi budu muset. Moje zkušenosti jsou totiž docela, ale docela jiné!
Dagmar Bartušková
V lázních jsem byla 2x, v Bechyni - tam jsme byly na pokoji 3 a bylo to bezva, vloni jsem byla ve F. L., to jsem si připlatila za "jednolůžák". Chtěl ho tam kdekdo. To pak byla pohoda! Jak jsem psala, nesnáším fňukny a aby na mne spolubydlící nabalila své problémy a šťavnatě líčila, kde ji všude píchne, to by mi odčerpala veškerou energii. Nohy na ramena a úprk! Paní Hano, ti chlapi patří k lázeňské léčbě, bez nich by to tam stálo za prd! Tanečky, pozvání na vínko a techtle - ano, dochází i na mechtle.
Květoslava HOUDKOVÁ
Zřejmě od mládí jsem už byla "ledvinářka" - pak po těžké operaci jsem jezdila do Marián. Lázní (x). Spolubydlící jsem měla příjemné, ani rozdíl generace nevadil, ubytování pěkné atd. A potkala jsem tam např. Ladisl. Peška, Josefa Beka a mnohé další. V láz.domě Svoboda měl své stálé apartmá Mir. Horníček. Jenže, když se ML staly městem němec.hostů, bylo zle! Lázeňské dostávaly "dýško" v markách. Za "dýško" (v Kčs) jsem byla šoupnuta do skoro studené vody atd. Po revoluci tam Němci jezdili dál i víc, já už na to neměla a nemám dosud. Občas mi někdo (při cestě) přivezl aspoň Rudolfku k pití. Jedna kámoška mi dala tip na rozumné ubytování - pokusím se zajistit pro příští rok a pít zase Rudolfku v Úšovicích (tam pramení).
Jana Šenbergerová
Byla jsem v lázních celkem třikrát. Ve Františkových kvůli neplodnosti, (spolubydlící byly tři a dalo se s nimi vyjít, navíc lázně pomohly), v Jeseníku kvůli nesnesitelnému hučení v uchu (spolubydlící byla v pohodě, ale hučení mi zůstalo) a v Teplicích nad Bečvou po infarktu, když zemřel manžel. Bylo to v prosinci, kdy bylo nečekaně teplo, lázně skoro vylidněné a spolubydlící tak příšerná, že já, mírumilovný člověk, šla žádat o jednolůžák, na který jsem dost připlatila, jen abych se dostala z jejího dosahu. Dovedu si tedy představit, co asi prožila Hanka.
Zuzana Pivcová
No, já jsem přesvědčena, že se to Haničce opravdu stalo. Proti tomu byl můj jediný pobyt v lázních v lednu 1986, kdy byly Mariánky v rekonstrukci a proto vrácený poukaz, který mi pak přidělili, úplnou idylou.
Eva Mužíková
Nyní jsem i já opravdu zvědavá, jak to je ... stalo se, či nestalo. Jestli stalo, tak to byl lázeňský pobyt spíš za trest, nežli ku pomoci...
Hana Rypáčková
No jo, Hani, jsi to ty....To jsem si oddechla.To je výplod fantazie, nestalo se ti to doopravdy?