Nad ztichlým nádražím,
večerní červánky vidím,
ještě chvíli tady budu stát,
do paměti si tu krásu ukládat.
Ta krása jen chvilinku trvá,
obloha nebývá tak štědrá,
přináší radost pak smutek zas,
kdo ví čím ráno překvapí nás.
Slunce ráno k životu však se hlásí,
paprsky jeho proráží tmou,
kolem nich znovu červánky zřím,
jako o život se tam rvou.