Zásadní proměnou prošel život herce Jana Hrušínského poté, co před 12 lety založil svou divadelní společnost. Připravil 32 premiér, z nichž 18 je stále v repertoáru. Většinu času tráví v kanceláři Divadla na Jezerce, odkud chodí domů až pozdě večer. Práce ho vyčerpává, ale zároveň i naplňuje.
"Do pevného angažmá bych se už nevrátil," přiznává Jan Hrušínský, který 9. června slaví šedesátiny.
I když má divadelní podnikání v genech, neboť jeho pradědeček Ondřej Červíček obdržel koncesi k provozování kočovné divadelní společnosti už v roce 1883, přiznává, že jeho představy o svobodě, kterou mu to přinese, byly naivní. "Je to především velká odpovědnost, která mě svazuje. Ale přesto bych neměnil," podotýká.
"Naše scéna existuje bez doací - a přitom zaměstnává na 130 lidí patřících mezi špičku. Ročně máme 320 představení, z nich až 70 na zájezdech. Naším rekordem jsou čtyři představení v jednom dnu na čtyřech místech v republice," popisuje Hrušínský.
Má rád produkčně náročné úkoly. "I proto jsme spolupracovali s Janem Třískou, proto ho tady teď nahradí Milan Kňažko. Zkrátka - mám rád velké výzvy," uvádí v souvislosti se změnou obsazení v inscenaci Shylock, jejíž premiéra byla přesunuta na příští rok. "Bude už třiatřicátou v pořadí. Neradi se s nimi loučíme, protože diváci na ně stále chodí a máme je rádi. Důvod je však prozaičtější - nemáme kam dávat kulisy," vykresluje herec, na jehož kontě je 125 rolí ve filmu a v televizi.
Rodinná atmosféra
Jezerka má tak trochu rodinný charakter, když se spolu s principálem na inscenacích herecky podílejí jeho žena Miluše Šplechtová či dcera Kristýna Hrušínská. A další dcera Bára se zabývá inzercí a coby grafička i plakáty. Když Hrušínský přebíral Jezerku, tak se vlastně vracel - bydlí totiž nedaleko a coby osmiletý kluk tu hrál ve školním představení skřítka. Fousy "až na zem" mu prý jeho otec Rudolf Hrušínský půjčil z fundusu Národního divadla.
Hrušínský byl po absolutoriu na pražské konzervatoři v letech 1976 až 1984 členem ústeckého Činoherního studia. Pak hrál v Realistickém divadle, Divadle bez zábradlí či v ABC.
Na stříbrném plátně se poprvé objevil jako šestiletý ve snímku Pohádka o staré tramvaji. Bylo mu teprve deset, když ho otec obsadil do Turgeněvova Měsíce na vsi. Vzápětí hrál v Shakespearově Zimní pohádce a pak v Giraudouxově Bláznivé ze Chaillot.
"Díky tomu jsem se potkal s báječnými herci jako byli Karel Höger, Jiřina Šejbalová a řada dalších z té slavné staré gardy, s nimiž jsem stál na jevišti. Vzpomínám rád na báječnou atmosféru v klubu Stavovského divadla, který byl doslova napěchován hereckými osobnostmi," uvádí. Do činohry české první scény se vrátil v polovině 90. let v Shakespearově Cymbelínovi a ve Feydeauově frašce Leona si pospíšila.
Z jeho filmografie patří k nejznámějším komedie Dívka na koštěti, romance Lásky mezi kapkami deště, pohádka Jak se budí princezny, komedie Konec starých časů či drama Habermannův mlýn. Zahrál si i v řadě seriálů, z těch novějších to jsou například Místo v životě, Cukrárna, První republika či Všechny moje lásky. V roce 2003 mu vyšla sbírka fejetonů Vážně jste to nečetli?
Teď točí filmovou pohádku Řachanda. "Scénář se mi líbí, snímek v režii Slovenky Marty Ferencové se v kinech objeví na jaře 2016," říká Hrušínský. Podle něj na nějaká životní kréda během těch šesti desítek let nebyl čas.
"Mojí teď největší ambicí je nemít žádné přehnané ambice," dodává s úsměvem.
