Pražskému povstání
pomohl i "náš" Chodov

Pražskému povstání
pomohl i "náš" Chodov

8. 5. 2015

Včera jsem listovala čerstvým číslem našeho zpravodaje pro Prahu 11 "Klíč". I on pochopitelně připomněl 70. výročí konce války a hlavně pak Pražské povstání, k němuž patřily i boje na Chodově.

Napadlo mě, že zde bydlím 22 let a o konci války z pohledu obyvatel Chodova vlastně téměř nic nevím. Znám ulici, která nese v dnešní době nepříliš populární název Květnového vítězství, a před pár dny jsem při procházce starým Chodovem, tedy čtvrtí s rodinnými domky, objevila ulici 7. května. Snad právě to ne zcela typické datum mě podnítilo k malému pátrání po historii, které začalo, jak jinak než v našem vojenském archivu.

Chodov patřil s dalšími přilehlými obcemi jižně a jihovýchodně od Prahy k tehdejší Praze XIV a XV, dnešní Praze 4. Ačkoliv zde byla poměrně nízká hustota obyvatelstva, zahynulo v tomto obvodu kolem 800 lidí, což byla asi třetina veškerých ztrát v Praze. Už to samo svědčí o těžkých bojích nebo německých represáliích. Kromě bojů ve vnitřní Praze, z nichž se připomínají především boje o rozhlas nebo na holešovických barikádách, jsou známé i informace o střetech se zbytky jednotek SS na Pankráci a o povraždění civilních obyvatel Na Jezerce a Na Zelené lišce. O Chodovu se nijak zvlášť nemluví.

K potlačení povstání v Praze zbývající německé jednotky nestačily. Hlavní údernou silou měla proto být bojová skupina Wallenstein v síle asi 6 tisíc mužů, k níž patřily i oddíly SS, povolané narychlo ze cvičiště na Benešovsku. Jednalo se většinou o mladé esesmany ve výcviku, kteří byli ideologicky vybaveni k boji na život a na smrt. Jejich hlavním úkolem bylo zlikvidovat povstání v Praze, aby se tak uvolnil průchod pro Skupinu armád Střed polního maršála Schörnera z východních Čech do amerického zajetí. A Chodov se spolu s dalšími obcemi a pražskými čtvrtěmi, jako Spořilov, Kačerov, Podolí, Braník, stal hradbou, která měla zabránit postupu již zmíněných vojsk dál do vnitřní Prahy.

Již 5. května večer se podařilo chodovským povstalcům odzbrojit menší oddíl Wehrmachtu a získat touto cestou pěchotní zbraně. K prvním ojedinělým střetům s Němci došlo  na okraji Chodova 6. května odpoledne, ale šlo spíše jen o zastrašovací akce, například zastřelení 2 parlamentářů, kteří přinášeli výzvu ke složení zbraní.  Hlavní boje vypukly až 7. května (odtud název ulice). Do bojů v dnešní Praze 4 byly zapojeny i dvě roty Vlasovců, které pomohly hlavně povstalcům na Pankráci, podle výroků některých pamětníků je Vlasovci zachránili. Zato v jižnější části nastoupili Němci na široké frontě, po kapitulaci Spořilova pronikli i na Chodov a začali vraždit civilní obyvatelstvo nebo brát s sebou rukojmí. Přímou dělostřeleckou palbou ostřelovali i místní školu. I přes značné ztráty a částečné neúspěchy v boji s cvičenou přesilou Němců se celková obrana dnešní Prahy 4 nezhroutila a Němcům se proniknout do vnitřní Prahy nepodařilo. Teprve po rozšíření informace o bezpodmínečné kapitulaci 8. května  byly zastaveny i boje na Chodově a docházelo již jen k drobným střetům. Závěr povstání se vyznačoval úpornou snahou německých jednotek dostat se z Prahy ven směrem na západ, při čemž mnohdy ještě stačily terorizovat místní obyvatelstvo. První sovětské tanky přijely na Chodov 9. května po poledni, nadšeně vítány bojovníky i dalšími občany.

Padlí a zavraždění občané Chodova jsou spolu s rudoarmějci pohřbeni na čestném hřbitově na Opatově. V parčíku v křižovatce směrem na Opatov je také nenápadný pomníček obětem 2. světové války. Základní škola, která byla za povstání terčem dělostřeleckého útoku Němců, má ve vstupní hale pamětní desku obětem 2. světové války, v jejíž dolní části je seznam zavražděných chodovských občanů. Pod deskou ležela při mém nahlédnutí do školy kytice od starosty Prahy 11.

Dovoluji si zakončit tento svůj vzpomínkový příspěvek slovy kronikáře Prahy 11, která jsem převzala ze zpravodaje "Klíč":

Jaro roku 1945 bylo klimaticky příjemné, ale události mimořádné. Přejme každému, aby mohl dožít bez násilného přetržení svých dnů. Aby neumíral kvůli cizí zvůli, na rozkaz, kvůli setkání s bezohledným projektilem. U nás tomu tak bylo naposled před sedmdesáti roky. Naposled?

2. světová válka
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.