Pokračování zápisků mého táty Václava.
Psal se rok 1948 vánoce. Hokejisté trávili týden vánoční ve švýcarském Davosu, na Spenglerově poháru. Za nimi tam tehdy přišli i ti, kteří už z Československa emigrovali, a také je zřejmě tak trochu varovali. Čeští hokejisté vyhráli Spenglerův pohár potřetí a vrátili se všichni domů, kde už to vřelo.
Psal se březen 1949. 27. mistrovství Evropy ve Švédsku a 15.mistrovství světa, hrálo se ve Stockholmu ve Valhalla vägen. Úspěšní čeští hokejisté tehdy porazili Finsko, Kanadu, Rakousko, Švýcarsko a v závěrečném zápasu MS vyhráli nad Švédy 3:0 a stali se mistry podruhé. Zlatí hoši. Mistry světa byli : Modrý, Trousílek, Hajný, Macelis, Němec, Roziňák, Zábrodský, Konopásek, Kobranov, Mizera, Pícha, Bubník, Marek, Charouzd a Bouzek.
Jejich radost však v tomto krutém roce vystřídalo křivé obvinění ze špionáže a velezrady a 12 jich bylo odsouzeno. Tady člověk má slzy v očích : Modrý - 15 let, Bubník - 14 let, Konopásek - 12 let, Roziňák - 10 let, Kobranoc - 10 let, Jirka - 6 let, Ujčík - 3 roky, Červený - 3 roky, Macelis - 2 roky , Španinger - 1rok, Hajný - 1 rok a Stock - 1 rok, poznámka mého táty, dohromady 77 let. Nikdo nevěděl, za co a proč, ani jak posuzovali délku trestů. Nedostali obžalovací spis a rozsudek byl vynesen dne 7.října 1950. Takto smutně skončila éra našich zlatých hochů . Noviny už schované nemáme, ale táťka mi ukazoval zažloutlé výstřižky z novin, kde byly otřesné titulky, jak odhalit pikle hokejistů. Bylo to odporné a všichni byli nevinní.
Pokračování příště.
