Světové oceány nikdy nebrázdila větší vojenská bitevní loď než majestátní japonská Jamato (Yamato). Před sedmdesáti lety, 7. dubna roku 1945, tedy na samém sklonku války, ji však zničily americké bombardéry. Útoku, který trval zhruba dvě hodiny, se zúčastnilo téměř 400 letounů. Jen zlomek měl šanci kvůli mohutné výzbroji tohoto plavidla se vůbec přiblížit. Přesto zhruba dvě desítky přesných zásahů stačily k tomu, aby se Jamato potopila. Zemřelo při tom 2475 členů posádky, zachránilo se jen 269 námořníků. A Japonci už dobře věděli, že konec jejich účasti ve 2. světové válce se počítá na pouhé týdny.
Více než čtvrt kilometru dlouhá bitevní loď vybavená nejmodernějšími děly o ráži 46 centimetrů tehdy plula k ostrovu Okinawa, aby jej bránila před očekávaným americkým vyloděním. Z mise se však nikdy neměla vrátit, zoufalí japonští stratégové pod tíhou okolností očekávali, že až bude u okinawských břehů těžce poškozena, najede na břeh a její posádka bude až do posledního muže ostřelovat invazní jednotky.
Během téměř pětileté služby (do níž vstoupila 16. prosince 1941) se Jamato ani jednou nepoštěstilo zúčastnit se velké námořní bitvy, pro kterou byla stvořena a v níž by mohla uplatnit svá neuvěřitelně výkonná děla. Každá z devatera hlavní byla schopná vyslat tunový projektil na více než 40 kilometrů: nic podobného se nikdy předtím u loďstva neobjevilo. Její osud se tak paradoxně naplnil až v první a poslední bitvě u Okinawy.
Parametry plavidla byly úchvatné. Délka lodi činila 263 metrů, největší šířka téměř 39 metrů a výtlak přes 72 000 tun. Na bocích Jamato chránil pancíř tlustý 40 centimetrů, dělové věže pak ještě o půlku silnější. Kromě devíti hlavních děl ve třech věžích se paluba Jamato ježila mnoha dalšími hlavněmi, během války se přitom postupně vylepšovala hlavně protiletadlová výzbroj.
Na palubě měla i dva katapulty používané pro start některého ze sedmi pozorovacích letounů. Na Jamato sloužilo přes 2500 námořníků, nejslavnějším z nich byl bezesporu admirál Isoroku Jamamoto, který ji během roku 1942 používal i jako svou vlajkovou loď. Na vodu byla s velkou pompou spuštěna 8. srpna 1940.
Potopení chlouby námořnictva byla další ze série drtivých zpráv pro japonské císařství, která ve spojení s dalšími událostmi vyústila v bezpodmínečnou kapitulaci Japonska.