Dokud žili mí rodiče, chodívali jsem s nimi vždy na Velikonoční pondělí na nějaký výšlap, většinou jsme šlapali na vrchol nějaké hory. Ať to byl liberecký Ještěd se svými 1012 metry anebo krkonošská Sněžka se svými 1602 metry a další tisícovky v Krkonoších či Jizerkách. Byla to tradice, takto jsme jich opravdu několik obešli.
Tady v Praze nebylo možno nikam vyjít, protože byla tak velká sněhová chumelenice ještě v poledne, že si člověk řekl, raději ne. Přesto jsme na Petřín v odpoledních hodinách vyjeli lanovkou a dolů už za svitu slunce sešli pěšky. Lanovka je v provozu nyní jen do dnešního dne, pak opět z důvodů pravidelné revize do pátku 10. dubna bude mimo provoz.
Petřínskou rozhlednu mám ráda už od svého dětství, kdy jsem poprvé hrdě vyšlapala v roce 1960 ve svých šesti letech 299 schodů. Je to sestra pařížské Eiffelovky. I děti jí říkají malá Eiffelovka, nejen podobnou konstrukcí, ale i symbolem - Eiffelovka v Paříži - Petřín v Praze.
Již brzy bude slavit 125 let, a to 20. srpna 2016. Její slavnostní otevření bylo na počest Zemské jubilejní výstavy v Praze a skutečně byla postavena jako kopie Eiffelovky ( ta byla postavena 1887-1889). Může se pyšnit, že stojí na Petřínském vrchu, který je 324 metrů nad mořem a výška rozhledny je 65,5 metrů. Eiffelova věž v Paříži měří i s anténou 324 metrů. Jsou si opravdu podobné, ta naše je na kopci. Tím pádem se na ochozu nacházíte ve stejné výšce jako na Eiffelovce. Kdo byl na Eiffelovce, tak ví, že musí vyšlapat 395 schodů, o téměř stovku více než v Praze. Obě tyto štíhlé dámy umožňují krásný výhled na města.
Vloni tu byla hezká výstava o historii Petřína, kdy se rozhledna stavěla, a stejně tak informace o zrcadlovém bludišti, které mají nejvíce rády děti. V podzemí jsou umístěna ve stálé expozici artefakta spojená se životem Járy Cimrmana.
Výlet se vydařil, protože se vyjasnilo a kromě nádherného výhledu na Pražský hrad byl vidět i Říp a České středohoří. Všem doporučuji, nyní se oteplí a bude to skvělé.
