Vystudovaný učitel Miloslav Šimek patřil čtyři dekády mezi největší hvězdy české humoristické scény. Herec, moderátor a spisovatel vystupoval v 60. letech s Jiřím Grossmannem, po jeho smrti spolupracoval s Luďkem Sobotou, Petrem Nárožným nebo Jiřím Krampolem. Od 90. let se objevoval zejména na televizní obrazovce, kde nemilosrdně tepal politickou scénu. Šimek, který by se 7. března dožil 75 let, byl aktivní až téměř do své smrti v únoru 2004.
Šimkův humor dnes připomínají nejen četné reprízy zábavných pořadů, ve kterých po boku Zuzany Bubílkové "nenechal nit suchou" na jediném českém politikovi, ale i neustále vydávané povídkové knihy dvojice Šimek a Grossmann nebo úspěšné zvukové záznamy jejich představení. Před rokem a půl v tom udělalo velký kus práce vydavatelství Supraphon, jež uvedlo sedmnáctidiskový soubor kompletních nahrávek z let 1966 až 1971, ve kterých nechyběly ani scénky považované za ztracené.
Začalo to Grossmanem
Zhruba desetiletou spolupráci s Jiřím Grossmanem považuje řada lidí za nejlepší část kariéry Miloslava Šimka. Potkali se na počátku 60. let v Divadelním klubu Olympik, který sídlil v místě dnešní Ypsilonky ve Spálené ulici v Praze a jenž spoluzakládali. Hudebně nadaný Grossman a vystudovaný pedagog Šimek (který ale před katedrou strávil jen dva roky), si brzy si padli do oka. Ještě než oba povolali na vojnu, vytvořila dvojice Š+G několik představení.
Během vojenské služby se ale jejich cesty na nějaký čas rozešly. Mezi armádní umělce se totiž dostal jen Grossmann, Šimek sloužil u spojařů. Po základní službě, během níž Grossmannovi vojenští lékaři diagnostikovali leukemii, se ale zase dali dohromady. V roce 1967 se dvojice, vyznávající recesi, parodii a někdy až velmi černý humor, dočkala pozvání do Semaforu. Uvedli se parodií na školní akademie nazvanou Besídka zvláštní školy.
Po ní napsali Šimek s Grossmanem řadu úspěšných představení: několik dalších Besídek, čtyři Návštěvní dny, Večer pro otrlé aneb pět Pupáků. Popularita dvojice kulminovala po srpnu 1968, kdy v "besídkách" dospěli až do polohy drsné politické satiry. S ní skončili na podzim 1970, když pak přešli z přímočarých ataků na narážky, dvojsmysly a také na zcela apolitický humor. Tomu se Miloslav Šimek věnoval i poté, co jeho partner Jiří Grossmann v prosinci 1971 zemřel.
Sobota, Nárožný, Krampol
Nové herecké partnery, Luďka Sobotu a Petra Nárožného, našel Šimek v Semaforu. S oběma například úspěšně pokračoval v tradici Návštěvních dnů. Partnera pro psaní povídek, které byly v době spolupráce s Grossmannem jedním z vrcholů tvorby, ale nalezl až v polovině 80. let, kdy se dal dohromady s Jiřím Krampolem. Za jejich spolupráce vznikla nejen divadelní představení, ale také knihy Vlaková souprava pro třetí tisíciletí nebo Besídka bývalých žáků zvláštní školy.
Po listopadu 1989 se Šimek, který se objevil i v několika celovečerních filmech, věnoval v rozhlase, divadle i televizi zejména politické satiře, které se za normalizace vyhýbal. „Nebyl jsem napojen na žádné disidenty. Oni mě neoslovili, nikdy za mnou nepřišli a já je také nevyhledával. Takže jsem mohl hrát dál,“ vzpomínal na 70. a 80. léta. „Věřím, že jsem si s režimem nezadal a že jsem kus práce odvedl,“ dodal v jednom rozhovoru Šimek, který několikrát odmítl přihlášku do KSČ.
Osudová leukemie
Šimek přitom nežil jen divadlem, mnoho času trávil na chalupě v jižních Čechách, byl také všestranně nadaným sportovcem, a pamětníci na něj vzpomínají jako na zarputilého tenistu. „Miloval sport a přírodu. V podstatě jsme vyrůstaly v jižních Čechách na chalupě. Pamatuju se, že jsme pořád sázely stromky nebo hrály tenis,“ popsala své dětství Magdalena, jedna ze tří Šimkových dcer, která to i díky otcově drilu dotáhla až do juniorské tenisové reprezentace.
Miloslav Šimek své publikum neztratil ani po listopadu 1989, kdy opustil Semafor a na Václavském náměstí založil Divadlo Jiřího Grossmanna. Zlatá éra jeho satirických pořadů přišla po roce 1995, kdy začal televizní pořad S politiky netančím. Pro něj našel svou poslední jevištní partnerku v bývalé moderátorce z pořadu Co týden dal Zuzaně Bubílkové. S ní pražský rodák, který přišel na svět v rodině básníka Rudolfa Šimka, účinkoval na jevišti i před kamerou téměř až do své smrti.
Miloslav Šimek zemřel 16. února 2004 paradoxně na podobnou chorobu jako jeho první kolega Jiří Grossmann – mnohočetný myelom zmutovaný do akutní leukemie.
