Jedním z vyhlášených pražských divadel, které si dlouhodobě drží přízeň diváků i kritiků, je Činoherní klub. Scénu v polovině 60. let v ulici Ve Smečkách zakládali divadelníci, jimž bylo v té době kolem třiceti let: Ladislav Smoček, tehdy ostravský Jan Kačer či Jaroslav Vostrý. Divadlo, v němž se poprvé hrálo před 50 lety, 27. února 1965, se podle Smočkova návrhu mělo jmenovat jen Klub, přídomek Činoherní přidal umělecký šéf a pozdější ředitel Vostrý.
Prvním představením byla premiéra Smočkovy prvotiny Piknik, kterou autor také režíroval. Mladé divadlo bylo plné výrazných osobností, z nichž velká část přišla s Kačerem z ostravského Divadla Petra Bezruče - Petr Čepek, Jiří Hrzán či Jiřina Třebická. Se scénou už tehdy spolupracovali filmoví režiséři, k nejoblíbenějším inscenacím patřil Penzion pro svobodné pány v režii Jiřího Krejčíka. Na jeho práci později navázali i Jiří Menzel nebo Evald Schorm.
Za pět desítek let prošla "Činoherákem" i řada dalších známých tváří. Téměř až do své emigrace to byl Pavel Landovský, do roku 1978 byl členem souboru Josef Somr, o němž se traduje, že první dva roky pražského angažmá přespával na jevišti. Do souboru dříve patřili či stále patří Věra Galatíková, Vladimír Pucholt, Jiří Kodet, Libuše Šafránková, Josef Abrhám či Petr Nárožný. Z mladší generace je to pak Ivana Chýlková, Ondřej Vetchý, Jaromír Dulava nebo Vladimír Javorský.
Vedle kvalitních hereckých výkonů zůstává hlavní devizou Činoherního klubu šíře jeho dramaturgického záběru. Pohybuje se od klasiků světového divadla jako jsou Carlo Goldoni nebo Moliére přes neméně slavné Rusy Nikolaje Vasilijeviče Gogola nebo Antona Pavloviče Čechova až po Woodyho Allena nebo hry Ladislava Smočka - člověka, jehož jméno je s Činoherním klubem spojeno asi nejvíc. S divadlem vydržel doposud, jako autor a hlavně režisér.
Dvakrát Divadlem roku
I díky Smočkovi se scéna znovu postavila na nohy poté, co byla na počátku 70. let "normalizována" - odejít museli Vostrý či Kačer, Smočkovi byla zakázána rozezkoušená hra Jednou k ránu. Oživení přišlo až na konci 70. let s dramaturgem Jiřím Daňkem a režisérem Ivo Krobotem. Počátkem 80. let, kdy byl "Činoherák" studiovou scénou Vinohradského divadla, Smoček s Krobotem režírovali třeba O'Neillovu Cestu dlouhého dne do noci či Hrabalova Něžného Barbara.
V letech 1983 až 1987 procházelo sídlo Činoherního klubu rekonstrukcí a divadlo hrálo v Kobylisích a na zájezdech. V té době se také mohl vrátit Kačer a po 15 letech i Smoček jako dramatik. V listopadu 1989 si pak samotný Činoherní klub zahrál důležitou roli, když v jeho prostorech bylo 19. listopadu 1989 založeno Občanské fórum. V polovině roku 1990 se divadlo znovu osamostatnilo. Vrátil se Vostrý, nejprve jako umělecký šéf a později jako ředitel.
Po jeho odchodu do čela Akademie múzických umění se v roce 1993 stal ředitelem Vladimír Strnisko, spolutvůrce bratislavského Divadla na korze. Jeho šestiletá éra ale podle kritiky přinesla jen ojediněle významné umělecké výsledky. Po něm se řízení a uměleckého vedení divadla zhostil dramaturg Vladimír Procházka, který "Činoherák" dovedl do páté dekády existence. V letech 2002 a 2008 vyhlásila Nadace Alfréda Radoka tuto pražskou scénu Divadlem roku.
Režijní tým Činoherního klubu, který kromě Smočka dnes tvoří Ondřej Sokol a Martin Čičvák, zrealizoval v posledních letech například Ptákovinu Milana Kundery, Boha masakru francouzské dramatičky Yasminy Rezy nebo hry od irského autora Martina McDonagha (Osiřelý západ, Pan Polštář a Ujetá ruka). Před 13 lety se Činoherní klub stal jedním z prvních pražských divadel, která se z příspěvkových organizací stala obecně prospěšnou společností.
