Rozdíl mezi člověkem venkovským a městským v zimě je v jejich vztahu ke sněhu. Zatímco obyvatel paneláku po probuzení přistoupí k oknu, položí roku na horký radiátor a kochá se pohledem na vločky snášející se na kapoty aut zaparkovaných po obou stranách ulice, přistoupí obyvatel chalupy na vsi k oknu, položí ruku na studený radiátor a při pohledu na vločky snášející se na bílý dvůr, pocítí svaly zmožené od včerejšího odhazování sněhu.
Člověk městský se oblékne, sjede výtahem dolů a s uspokojením konstatuje chodník, prohrnutý technickými službami – v lepším případě, v horším pak na technické služby zanadává, protože jestli budou vůbec prohrnovat, tak to bude v poledne, z auta vytáhne smetáček, odmete vrstvu sněhu z čelního a zadního skla, ti pilnější pak i ze střechy a kapoty, nastartuje a odjede po relativně uklizených ulicích do práce.
Člověku venkovskému studený radiátor připomene, že musí zatopit, pokud neodchází hned ráno do práce. Jestliže volno nemá, je nucen uchopit hrablo a prohrnout si alespoň cestu z garáže k vratům, což samozřejmě trvá o poznání déle, než odmetení sněhu z venku parkujícího auta. A zatímco hlavní starostí městského člověka po příjezdu z práce je hledání volného místa na zaparkování svého vozu, venkovan tohle neřeší. Pokud za dobu strávenou v pracovním procesu nepřipadl další sníh, zacouvá ráno uhrabanou cestičkou do garáže. V případě další várky bílé nadílky musí udělat nejprve totéž, co ráno – vyházet sníh z cesty od vrat ke garáži, uklidit auto a pak už si může pořadí dalších činností vybrat. Logika velí nejprve zatopit, čili vybrat včerejší popel, hrablem prohrnout cestu k popelnici, vysypat popel, připravit dřevo na podpal, zapálit, po důkladném rozhoření nasypat uhlí a pro dnešek je o teplo postaráno.
Další činností pak je úklid dvora. Není dost dobře možné sníh na dvoře ujezdit nebo ušlapat a proti uklouznutí jej pak posypat popelem, tak se chovají pouze barbaři, přištěhovavší se na ves v pozdním věku svého života. Našinec vybere sníh pěkně na povrch dvora, ať už jej tvoří zámková dlažba, zatravňovaví tvárnice anebo jiný materiál.
Po dokončení úklidových prací je v chalupě krásně teplo, což člověk venkovský, ve své podstatě spořivý, neboť palivo musí nejen zaplatit, ale také složit (uhlí), koupit, nařezat a složit (dřevo), kvituje jako zbytečnost, protože jej zahřála práce na čerstvém vzduchu. A teprve nyní může usednout k televizním zprávám a při pohledu na různé stroje na uklízení napadaného sněhu jenom smutně pokývat hlavou. Něco takového by se mi taky hodilo…
Zimní víkend očekává obyvatel města s obavami – jestlipak sníh na horách vydrží, abych si mohl pěkně zalyžovat, zatímco obyvatel vesnice s nadějí sleduje předpověď počasí, kdy už konečně začnou ohlašovat teploty nad nulou a konec té nekonečné zimy. A taky s obavami přemýšlí, jak rychle sníh roztaje a kam odteče voda… ale to už je o něčem jiném. A když se oba člověci náhodou potkají a pohovoří o zimě, nestačí se ten z města divit – taková to byla krásná zima a tobě se nelíbila?
Inu nelíbila, odpoví ten z venkova, ale v létě, až tobě v paneláku ani průvan neochladí rozpálený beton domu, chodníků a ulic, budeme u nás na venkově užívat si chládku starých chalup a stínu košatých stromů. A oba budou mít pravdu.