Jak jsem viděl záhadný úkaz

Jak jsem viděl záhadný úkaz

7. 2. 2015

Ve svém mládí jsem se hodně toulal po Slovensku úžasnou, divokou přírodou. Nejvíc se skautským oddílem. Tenkrát jsme se ovšem z politických důvodů museli jmenovat pionýrský turistický oddíl. Ale název nebyl rozhodující. Práce s mládeží se nesla ve skautském stylu. Když jsem v oddíle jako vlče začínal, byl skautský. Později, už jako rádce, (po pionýrsku instruktor), jsem se často po slovenských hvozdech toulal chvílemi rád sám.

Jednoho dne už slunce zapadalo, když jsem vystoupal na malou náhorní planinu. Začal jsem hledat místo, kde bych rozložil spacák a složil hlavu. Šel jsem po polní cestě. Nalevo byla louka. Ta, díky tomu, že se nacházela na kopci, končila horizontem. Napravo byl vysoký, řídký jehličnatý les. Mezi cestou a lesem rostl pás jakéhosi křoví. Pod jeho větvemi se mi to jevilo jako vhodné místo na přespání. Tak jsem zabočil několik kroků doprava, vybalil z batohu spacák a další věci, co člověk na spaní potřebuje. Zachumlaný do spacáku jsem hleděl na světlejší oblohu nad horizontem už úplně černé louky.

Oči už se málem začaly zavírat.

A pak najednou je po usínání.

Na černém rovném horizontu louky vidím jakýsi oblý kopeček. Ten tam před chvílí přece nebyl. Zírám do šera. Co to je? Za pár chvil je to větší. Nevím přesně, jak je to daleko. Těžko se odhaduje velikost. Ale je to evidentně větší a větší. Stoupá to nad obzor. Na pozadí světlejšího nebe to vypadá jak vycházející černé slunce. Už to přestává být polokoule a dostává to tvar koule.

Je to větší a větší.

Proboha, ono se to ke mně blíží!!!

Ta tmavá koule nejen, že se ke mně blíží, ale ještě svítí. Opravdu. Uprostřed té koule se zvolna rozsvěcuje malé červené světlo a opět zhasíná. A po chvíli zase. Rozsvěcí se a zase zvolna pohasíná. Tak tohle už mi opravdu hlava nebere.

Unikátní úkaz. Mozek je zmaten. Mám si zachránit život útěkem? Nebo co?

Opravdu nevím, co správně udělat v takové situaci. Tak jsem jen ležel a civěl.

No, nebudu už napínat.  .

Když se úkaz přiblížil ke mně na několik metrů, záhada se vysvětlila.

Nic z vesmíru, ani ze světa oblud, příšer či duchů.

Byl to dědek, který na zádech v plachtě nesl obrovskou kouli sena. A záhadné červené světlo?  To byla jeho fajfka. Červeně žhnula, když z ní potáhl.

Když ten člověk došel na cestu a zamířil ke vsi, jeho silueta i s nohama a se senem na zádech z boku už nevypadala nijak záhadně.

Věřte tomu, že chvíli trvalo, než se mi tep vrátil do normálu, a že je to zážitek, na který se zapomenout nedá.

A byl to jen dědek se senem a fajfkou.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Paní Lidmilo. Já se musel dokonce podívat po Vašem dotazu do slovníku, abych věděl, co je anthroposofie je.
Lidmila Nejedlá
Pane Libánský, jste členem nebo navštěvujete anthroposofickou společnost? Jsem zvědavá...
Soňa Prachfeldová
Humorné, myslím, že některé tajemné úkazy vnímá víc náš pejsek, než my . Také se mnou trhou nezvyklé zvuky, zejména pozdě v noci, stín, něco zapraská a co já vím :-)
Marie Novotná
Připomělo mi to cestu z taneční zábavy s kamarádkou za sousední vesnice.Svítil měsíc a stíny stromů a šustot okolní přírody skýtal dojem,že nás někdo sleduje.Čím víc jsme pozorovaly okolí,tím víc nám připadalo,že v roští někdo je.Zastavily jsme -šustot přestal,jen jsme se rozešly,hned slyšíme nezvyklé zvuky-halucinace,nebo snad tam někdo je?
Jiří Libánský
Četl jsem toho hodně. Ale Hovory s Bohem ne. Možná ke své škodě a budu to muset napravit. Tuto příhodu jsem zde uvedl záměrně. Co vypadá na první pohled záhadně, nemusí být hned z vesmíru a nebo záhrobí.
Jana Šenbergerová
Jiří, tak jsem si tu početla a zajímalo by mě, jestli jsi četl některou z knih N.D. Walsche z cyklu Hovory s Bohem.
Jana Šenbergerová
Hanko, než člověk prohlédne, je to napínavé, že? Prasata by bylo slyšet. :-)
Hana Rypáčková
No právě, Jano.Zrovna dnes se mi zdálo, že vidím v lese velblouda.Byl to shluk kmenů a kámen.Hlavně, že to nebyla přemnožená prasata .
Zuzana Pivcová
Kdoví, možná ale, že Ti nějaké poselství přece jen nesl, a to víš dobře i Ty sám. Jinak bys tenhle záhadně úsměvný příspěvek přece nedal do rubriky Mezi nebem a zemí. :-)
Jana Šenbergerová
Miluji ty chvíle napětí předtím, než odhalím, že to, co se mi jeví být záhadným, je něco známého. To určitě dobře znají všichni, kteří špatně vidí. Rozšiřuje jim to svět o další, ostrovidy nepoznaný, rozměr. Dík za pěknou chvilku napětí. :-)