Svojí hudbou a životní filozofií ovlivnil několik generací především mladých lidí po celém světě. Hudebním prorokem, králem reggae, rastafariánem i vypravěčem silných příběhů z chudé Jamajky. Tím vším byl slavný muzikant Bob Marley, který by v pátek 6. února oslavil sedmdesátiny.
Jeho skladby, náboženské, politické či milostné, jsou nesmírně chytlavé a mají dodnes obrovské kouzlo. Často vzniká neobvyklý efekt, kdy pod příjemnými melodiemi vypráví zpěvák drsné zážitky z trenchtownského ghetta. Nejslavnější Marleyho hity I Shot Sheriff a No Woman No Cry jsou toho důkazem. I díky nim se stal první rockovou hvězdou z třetího světa a prodej jeho desek dosáhl úctyhodného čísla 250 milionů.
Narodil se jako Robert Nesta Marley jamajské černošce a britskému námořnímu důstojníkovi v Rhoden Hall na Jamajce. Po smrti otce (Marleymu bylo mu deset let) se rodina přemístila na chudé a drsné předměstí Kingstonu Trenchtown. Vyrůstání v ghettu pro Marleyho znamenalo tvrdý boj o přežití i návyk ke konzumaci marihuany. Zde se Marley, který se chvíli učil svářečem, skamarádil s Nevillem "Bunnym" Livingstonem, později známým pod jménem Bunny Wailer, a spolu vykročili do světa hudby.
V roce 1962 vydal svůj první a nepříliš úspěšný singl Judge Not. Poté už založil společně s několika kamarády včetně Livingstona a další budoucí hvězdy reggae Petera McIntoshe (slavným se stal pod jménem Peter Tosh) skupinu The Wailers (Naříkači). Ovlivněni byli americkým soulem i jamajskou hudbou ska a postupně se propracovali k reggae. Dostavily se první úspěchy, zatím ale jen na Jamajce.
Marley se stihl v roce 1966 oženit, vzal si svoji přítelkyní Ritu Andersonovou a poté krátce pracoval pod pseudonymem Donald Marley na výrobní lince automobilky Chrysler. Vrátil se na Jamajku a někdy v té době se nechal plně pohltit duchem rastafariánského hnutí a na hlavě si nechal narůst dlouhatánské dredy.
The Wailers vstoupili do širšího povědomí posluchačů počátkem 70. let, v té době už naplno propadli opojným rytmům reggae. Značný ohlas vyvolala alba Catch a Fire nebo Burnin' z roku 1973 s hity Stir It Up nebo Get Up, Stand Up či I Shot the Sheriff, kterou si vypůjčil a následně proslavil Eric Clapton.
Těžký úděl osudu
V roce 1974 se původní The Wailers rozpadli a Marleyho soubor začal vystupovat pod jménem Bob Marley & The Wailers. Kritikou i posluchači nejvíce ceněnými deskami z tohoto období jsou Natty Dread (1975) s asi nejslavnějším Marleyho hitem No Woman, No Cry a Rastaman Vibration (1976).
Hudebně byl Marley koncem 70. let na vrcholu, ale v osobním životě se mu dařit přestávalo. Dva dny před velkolepým koncertem Úsměv pro Jamajku, který se uskutečnil 5. prosince 1976, byl Marley napaden ve svém domě neznámým střelcem, který mu způsobil zranění ruky a hrudníku. O Marleyho nezdolné vůli svědčí i to, že koncert odehrál, ale po incidentu se odstěhoval do Británie, kde natočil svá alba Exodus (1977) a Kaya (1978).
Těžší ránu mu osud přichystal v roce 1977, kdy se zranil při fotbale na palci u nohy a lékaři zjistili, že se jedná o melanom (rakovina kůže). Marley odmítl amputaci, protože podle rastafarianismu "člověk musí zůstat celý". Do roku 1980 rakovina zachvátila další orgány a v září téhož roku Marley odehrál v Pittsburghu poslední koncert. "Vše, co jsem v životě kdy měl, jsou písně o spáse, písně o svobodě," zazpíval ještě na své poslední desce Uprising z roku 1980 v poslední skladbě Redemption Song (Píseň vykoupení), ale více už sdělit nestihl.
Na jaře 1981 odletěl na léčení do Německa a na cestě zpět se jeho stav zhoršil. Zemřel v Miami 11. května 1981 v 36 letech.
V Kingstonu mu byl vypraven státní pohřeb a jeho ostatky byly uloženy u rodné vesnice. Marley sice Jamajku miloval, spirituálním domovem mu ale byla Etiopie, která je rodištěm Haileho Selassieho, někdejšího etiopského císaře a duchovního vůdce rastafariánské víry.
Marley měl 13 dětí, tři z nich s manželkou Ritou. V hudebních stopách svého otce kráčí asi nejúspěšněji jeho nejstarší syn Ziggy, který je držitelem hudební ceny Grammy, i za nejlepší album reggae z roku 1997.
