S trochou nadsázky se dá říci, že jsem uměla jezdit na kole dřív než chodit. Jezdím na kole od dětství, v létě v zimě, do práce z práce i na dovolené. Na první pohled všední prohlášení skrývá velké množství různých zážitků, veselých, dramatických, úžasných setkávání s přírodou a jinými kolaři. Dá se říci, že jsem na kole závislá. Ovšem nepatřím k cyklistům, kteří nasednou na kolo a vypálí, aby najeli co nejvíce kilometrů. Opak je pravdou. Patřím mezi cyklisty vytrvalce a vyznavače pomalé jízdy. Není nic krásnějšího než z kola pozorovat okolní krajinu. Ráno vychutnat svítání slunce, které stoupá nad obzor, večer pozorovat červánky slunce zapadajícího, při letních cestách vnímat sálavý žár i osvěžující déšť. Kopce pro mne nejsou výzvou k vyšlapání, nýbrž možností odpočinku při pěším výstupu. Důležité je pro mne dosáhnout stanoveného cíle.