Před několika lety jsem náhodou objevila portál i60. Nejprve opatrně, pak odvážněji jsem začala přispívat texty i fotografiemi. Nejdříve virtuálně, později osobně jsem se seznámila s Janem Raškou.

Že se tento případ leckomu zdá povědomý? Či snad totožný? Nebo dokonce souhlasný s tím, že nenápadné webové stránky vykřesaly jiskru dalších aktivit seniorů? Naše příspěvky procházejí rukama i „našeho“ Honzy. Proč mu trochu nepozměnit roli? Proč ho nepostavit do pozice tázaného?

Honzo, mohu Vám tak říkat? Jaké je Vaše původní povolání, proč jste mu ukázal záda a přešel k internetovým aktivitám právě pro seniory?
Studoval jsem ekonomii na vysoké škole, ale ekonomem v praxi jsem se nikdy nestal. Hned po škole jsem se přihlásil do konkurzu na ekonomického redaktora tehdy ještě Mladé fronty Dnes. Uspěl jsem, pracoval jsem nejdříve v ostravské redakci a pak jsem přešel do Prahy. Po několika letech jsem pak z novin odešel a založil PR agenturu. Znal jsem tedy mediální prostředí z různých stran, švagrův nápad seniorského webu se mi líbil, a tak jsme na tom začali pracovat. Bylo to něco, co na mediálním trhu chybělo.

Kdo jsou „rodiče“ i60? A kdo je autorem motta – Tahle země není jenom pro mladý!
Autorem tohoto parafrázovaného motta je můj švagr, se kterým jsme portál v roce 2011 spouštěli.

Význam názvu i60 je rozklíčovatelný, ale jaké je vysvětlení autora?
Je to jednoduché – „i“ jako internet, „60“ věk, tedy internet pro šedesátníky, kterému sami čtenáři začali říkat "Íčko". Máme však příznivce mnohem mladší, ale také mnohem starší.

O portál i60 má zájem stále více a více nejen členů, ale i čtenářů bez registrace. Podívejme se na registrované členy a porovnejme jejich počet po prvním roce existence i60 a letos.
Po prvním roce fungování portálu to byly desítky, možná stovky registrovaných, dnes je to přes pětadvacet tisíc.

V jedné pohádce se zpívá, že statistika nuda je. Možná bude zajímavé porovnat některé údaje, například počet unikátních návštěvníků, délku a počet zobrazení a další. Výběr nechám na Vás. I když se v těchto statistikách nikdy nezíská 100 % dat, vědět orientačně, není na škodu.
Portál i60 navštíví měsíčně okolo 500 tisíc unikátních uživatelů. Velká část z nich si třeba přečte jen jeden článek, ale další tisíce zaujmou jiné články, některá z našich soutěží nebo se registrují do naší Seznamky. A z těch tísíců pak denně přibývají nově registrovaní a také noví autoři čtenářských příspěvků. Postupně se tedy naše čtenářstvo nabaluje. Ale co mě těší, že stále zůstávají ti, kteří se zaregistrovali v prvních dvou letech fungování portálu. Jsou mu věrní už přes deset let.

Provozovat internetové stránky si vyžaduje finanční náklady. Mýlím se, když předpokládám, že na počátku dostal zabrat osobní účet?
Nemýlíte. Programovací a grafické práce nejsou levnou záležitostí. Nechtěli jsme splácat web takzvaně „na koleně“, od začátku jsme dbali na to, aby stránky vypadaly dobře, byly přívětivé, a hlavně obsahově zajímavé.

Sponzoři se zpočátku asi nehrnuli, teď je zřejmé, že se situace zlepšila. Kterými argumenty přesvědčujete ty, kteří se nenabídnou sami?
Samozřejmě, že naši obchodní partneři chtějí vidět čísla, tedy především jaká je návštěvnost portálu. Nicméně, sami si stále více uvědomují, že právě senioři jsou pro ně zajímavou cílovou skupinou. Například podle analýzy banky Credit Suisse jsou senioři nejrychleji rostoucí věkovou skupinou na světě a zároveň se rychlejším tempem zvyšují jejich příjmy a kupní síla, tedy zvláště v ekonomicky vyspělejších zemích. Senioři nad 65
let v západních státech nebo Japonsku utrácí zhruba o 15 procent víc než věková skupina 25 až 64 let. Ovšem i z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že ekonomický potenciál starších lidí je mnohem vyšší, než se jim obvykle přisuzuje. Samozřejmě, je tu nemalá skupina seniorů, kteří žijí na hranici chudoby, ale i velká skupina penzistů, kteří mají naspořeno a chtějí si důchod užít, a tedy i utrácet – za cestování, zábavu. Ostatně, toto už vědí nejen cestovní kanceláře či hotely, ale třeba i prodejci elektrokol, vířivek či dodavatelé zařízení jako jsou fotovoltaiky a tepelná čerpadla. Ti všichni cílí právě i na seniory. Ostatně, v penzi dnes stráví lidé průměrně dvaadvacet let, takže je jasné, že si za tu dobu určitě něco pořídí - vybavení do bytu či na chalupu, bazén na zahradu, ale i nové auto nebo každý rok hezký poznávací zájezd.

Není už ale té reklamy na portále moc?
Možná ano, ale je to nezbytné. Bez reklamy bychom nepřežili, ani my, ani jiné weby. Provoz portálu stojí poměrně velké peníze a reklama je jediný zdroj příjmů. Naši čtenáři však mají možnost díky službě i60 Plus užít si Íčko bez reklam za měsíční poplatek 60 korun, při roční platbě to je po slevě zhruba 45 korun. Myslím, že to není až tak moc peněz. Kdo si tuto službu objedná, zmizí mu všechny reklamní bannery. A pro nás je to zdroj pro další rozvoj.

Na setkání se čtenáři v redakci na Staroměstském náměstí. FOTO: Libuše Heulerová

Setkání seniorů z různých koutů Čech a Moravy v Tetíně. FOTO: Jan Raška

 

Čas, to je velmi drahá komodita a při náročné práci je potřeba si úkoly rozvrhnout tak, aby se dostalo i na rodinu a odpočinek. Co Vy a čas?
Čas letí jako bláznivý… Je pravda, že trávím u počítače mnohem více času, než bych chtěl nebo spíš měl. Každý den je potřeba editovat články, zkontrolovat či upravit fotografie, naplánovat články na příští den, vyřídit maily čtenářů, připravit se na schůzky... Dost často zavírám počítač po jedenácté hodině večerní. To ale neznamená, že pracuji v jednom kuse, přes den mám samozřejmě přestávky na to, abych vyřídil i rodinné záležitosti a udělal i něco pro sebe. Chodím hrát dvakrát týdně beach volejbal, občas na tenis, v pátek mariášek, venčím naší fenku, takže nechávám oči i mysl odpočinout.

Pro práci tohoto druhu musí mít pochopení i členové rodiny. Jak na tyto aktivity reaguje Vaše rodina?
Jsou zvyklí vídat mě neustále u počítače, i na to, že můj notebook cestuje s námi na každou dovolenou a mnohdy i v batohu na výlet. Všichni jsme s Íčkem jedna rodina ☺. Ale myslím, že rodinu nezanedbávám. Například rád vařím, a tak má rodinka připravenu každý den snídani, svačinky do škol a do práce, večeři. A každý víkend se snažíme splečně někam vyjet, většinou na nějakou túru, zámek, hrad, anebo se projedeme na kole.

Pozorný čtenář si uvědomí, že stránky neobsahují politická témata. Je to záměr, požadavek, opomenutí či jiný důvod?
Je to záměr. Politiky si mohou lidé užít dost na jiných webech, sociálních sítích, v televizi, takže si myslím, že jsou naši čtenáři rádi, že na Íčku politika není, pouze na jednom z chatů. Možná je to právě ten důvod, proč lidé na náš portál rádi pravidelně chodí.

Každý registrovaný čtenář může ke zveřejněnému článku přidat komentář. Někdy se z názorů stává platforma osočování, zpochybňování, vysvětlování, osobních útoků. Co kdyby byl systém nastaven tak, že by jedna osoba mohla připojit jen jeden komentář? Nebo dva? Prostě omezit současnou nekonečnou možnost...
Když občas pročítám jiné weby, tedy komentáře pod články, tak si myslím, že na Íčku je pořád ještě relativní klid. Ano, občas to zajiskří, občas jsou emoce rychlejší než zdravý rozum, ale pořád je to celkem v normě. Když se o něčem diskutuje, potřebuje asi člověk více prostoru, než jen jeden komentář. Takže toto bych neomezoval. Každopádně sledujeme, kdy už debata právě na tom chatu, kde mohou lidé diskutovat o politoce, přerůstá v osočování a pokud se dostane do nějaké neúnosné míry, zasáhneme.

S velkým zájmem se setkávají soutěže, ať už literární, nebo fotografické. Zhodnotit a vybrat vítěze je vždy obtížné. Svoji roli hrají postoje hodnotitelů, jejich subjektivní pocity a vnímání. Tato díla nejsou měřitelná prostředky jako například u lehké atletiky, metr, stopky. Pokud hodnocení nenecháte na čtenářích, kdo jsou ti, kteří rozhodují?
Rozhodují členové naší redakce, kteří vždy čtou všechny soutěžní příspěvky. Ve vědomostním kvízu pak o vítězích rozhoduje losovací zařízení.

Ani hodnocení čtenářů není objektivní. Tady se k posuzování přidávají ještě osobní sympatie a přátelské vztahy. Dostáváte kritické připomínky a nesouhlas s výběrem vítěze?
Nedostáváme. Když necháváme rozhodovat o vítězích čtenáře, sami vědí, jak je mnohdy těžké vybrat z více hezkých příspěvků ten jeden, nejlepší. A jestli rozhodují při hodnocení čtenářů osobní sympatie? Asi ano, ale to je asi běžné u všech soutěží, ve sportu, v kultuře. Vemte si třeba takové Star Dance, kde soutěžící, kteří ani moc tančit neumí, dostávají hlasy od svých fanoušků a postupují v soutěži dál, třeba na úkor těch, kteří sice
tančí lépe, ale moc sympatií u fanoušků nemají…

K další úspěšné aktivitě se řadí setkání Íčkařů, jak si členové říkají. Ať jsou to návštěvy v Pražském kreativním centru, nebo vícedenní výjezdy do různých míst v České republice. Obojí potřebuje dobré organizátory. Pootevřete vrátka přípravám na tyto společné akce?
Tyto akce organizuji sám. Je to sice časově náročné, ale mám vždy radost, když se na jednom místě setkají čtenáři z celé republiky. Právě ta vzájemná komunikace čtenářů a to, že mezi nimi vznikají skutečné přátelské vztahy, je největší devizou našeho portálu. Líbí se mi, že se naši čtenáři schází i sami, tedy domluví si výlet, procházku, posezení u kávy či piva. Íčko je zkrátka místem pro inspiraci i zábavu, propojuje seniorské čtenáře z celé republiky. A to je to, co mě na té práci nejvíce těší.

Některé články přebírají i zavedená internetová média. Jaký máte pocit, když na Vás někde vyskočí povídání některého Íčkaře?
Stejně jako desítky jiných médií, i náš portál spolupracuje se Seznamem, kde se mohou objevit články z naší homepage, tedy hlavní stránky. I díky tomu se povědomí o našem webu dostává širší veřejnosti.

Íčko má svoji „paní Colombovou“. Povíte nám něco o autorovi oblíbených nedělních fejetonů, panu Tomáši Polákovi?
Pan Tomáš je tak trochu paní Colombovou i pro nás. Doporučila nám ho jedna naše kamarádka, redaktorka, která píše o zdravotnictví stejně jako pan Polák. Zmínila se, že maluje takové bizarní postavičky a k nim píše vtipné příběhy. Ještě jsme se osobně nepotkali, jen jsme se domluvili na spolupráci telefonicky. Stejně jako čtenáři, i já se na jeho nedělní fejetony těším, protože jeho mariášnická parta se leckdy podobá té naší.

Teď jsme tady, a co do budoucna? Kde vidíte sebe, web, členy, spolupracovníky?
Sebe určitě vidím mezi Íčkaři, a to nejen pracovně, ale už i věkem… Já doufám, že mě práce bude ještě dlouho bavit jako doposud a že hlavně bude Íčko i nadále bavit naše čtenáře. Vymýšlíme další novinky, projekty, soutěže a zábavu, které snad naše příznivce potěší.

Co byste vzkázal Íčkařům a co ostatním?
Když v těchto dnech čtu soutěžní příspěvky na téma „Můj seniorský den“, říkám si, jak je ten seniorský život krásný. Tedy, pokud si jej člověk umí krásným udělat. Těší mě, že v rodině Íčkařů je tolik pozitivních a aktivních seniorů, kteří umí udělat radost sobě i lidem ve svém okolí. Přeji všem hlavně hodně zdraví, které je základním předpokladem pro všechny aktivity, které lidem přinášejí radost a pohodu. A bude nám potěšením, když se naši čtenáři o své radosti podělí s ostatními Íčkaři. Tedy, těšíme se na vaše články, fotografie, zážitky i postřehy. Tahle země není jenom pro mladý!