2. Co tak třeba Albánie? - Saranda

I bez potápění bohatý první den.

Libuško. Opět zajímavý díl o zemi, kam se nikdy nepodívám.

Pěkné zážitky, Líbo. Alespoň se poučím, Albánii neznám.

Také jsi mne namlsala, již po druhé:)))

Plíz, plíz piš ni+ni+ni+ni :)

Libuško moc hezký článek, je vidět že e neztratíš a domluvíš se ! To potápění je možná škoda, že zůstalo jen u toho snu! Tu rybu bych si dala také! Ten talířek s ní vypadá hodně jedle!

Díky, Zuzko :-) bylo tam v okolí hodně sucho, to je pravda. Když jsem byla na výletě a jeli přes hory jsem si všimla (a delegát Petr mi to potvrdil), že i jejich pohoří (ne vnitrozemní, tam nevím) jsou téměř suchá, bez pramínků, potůčků a vodopádů. Nejspíš podle mne proto, že ač se zdají vysoká (viděli jsme je v celé jejich výši od hladiny moře), ty nejvyšší hory mají něco málo přes 2000 metrů, tudíž na nich nejsou ledovce a věčný sníh.

Libuško. Tvé vyprávění se mi moc líbí, jsi dobrá pozorovatelka i reportérka. Jsem ale docela překvapena tím, jak vypadá krajina, suchá a kopcovitá. Ta mi tam připomíná už Středomoří. Inu, je to i jiné moře. My jsme vlastně byli na okraji velkoměsta. Tam jsem dojela za 40 lekků pravidelnou městskou dopravou. Město Durrës je živé, panuje tam dopravní i lidský ruch. A turistů je tam vidět minimálně.