Lidi se vezmou a vytvoří prostředí pro potomka nebo potomků několik. V zájmu výchovy malého človíčka by měli rodiče ustoupit ze svých sobeckých postojů a fungovat tak, jak fungovaly už generace před náma.
Nebylo to vždycky nejideálnější, ale vyrostli jsme a troufám si říct, že se z nás stali slušní lidé. Nedá mi, abych si nerýpla do dnešních hlavně matek, které v kočárku vezou vřeštícího, pištícího nebo vztekajícího se zmetka (jinak to nejde nazvat), což je nechává v klidu, hlavně že drží v ruce telefon a četují nebo klábosí kdoví s kým většinou o volovinách. Pak se nedivme, co z takových živočichů vyroste. Doufám jen, že to nebude i náš případ …
Terezka, jak někteří víte, se narodila s rozštěpem, a tak když mi tu radostnou novinu oznámila, reagovala jsem připomínkou, aby včas lékaři zjistili, jestli to mimčo nemá také takový defekt, a včas to pořešila. Sama si moc dobře pamatuje, co zkusila a určitě by to nepřála vlastnímu dítěti. Při té příležitosti jsem jí prorokovala, že to bude kluk, že ona je ta, která přeruší naši holčičí linii (nevím, proč to ze mě vylítlo). Opravdu je pod lékařským drobnohledem. A tak se stalo, že byla na odběru plodové vody (asistovala jí máma, od té to vím) a pan doktor, jak si tak to mimino prohlížel, tak se zeptal, jestli chtějí vědět, co to bude. Samozřejmě Tes že nechce, ovšem máti by ráda věděla, a tak, aby jí to pan doktor alespoň pošeptal. Tes to vzdala, protože aby to za chvíli věděla celá ves a jen oni dva ne, tak holt je to kluk. A pak přistoupili ke snaze odebrat plodovou vodu. Jenže kdykoliv si pan doktor našel místečko, kde by mohl píchnout, objevila se tam nožička, ručička nebo jiné části malého čilouše. Terezka a injekční jehla jsou prachbídné kamarádky, a když už toho měla tak akorát dost, prohlásila „přestaň se vrtět, smrade, ať už to mám za sebou “. A kluk zůstal v klidu.
A tak v skrytu duše doufám, že bude stejně poslušnej a Tes rozumná matka, až vyfrčí na náš svět, nebo bude v pubertě …
