Je čas zapomenout na představy, že zatímco doma děti jedí zdravě a moderně, babičky a dědové do nich ládují knedlíky, omáčky, buchty a nutí je do jídla. Nemálo rodin řeší opačný problém. Senioři jedí skromněji, vaří jednoduché pokrmy a tudíž vnoučata u nich netloustnou tak, jako když jsou doma, kde rodiče často nemají čas dohlížet na kvalitní stravu. Výsledkem je, že se děti nakonec stravují ve fast foodech nebo jedí výhradně průmyslově zpracované potraviny.
Jestliže je ale dítě odmalička zvyklé, že místo doma uvařené polévky dostane peníze a radu, ať si koupí něco k jídlu, je zaděláno na problém, který se už objevuje v plné síle. Děti tloustnou. Hodně tloustnou.
„Jedná se o souběh několika faktorů, které při nárůstu tohoto problému hrají roli. Mezi ty nejzásadnější patří nesprávné vzory v rodině, lákadla v podobě elektronických zařízení, nedostatek příležitostí k přirozenému pohybu, mnohdy špatná kvalita tělesné výchovy ve školách i snadný přístup k nezdravým jídlům a nápojům. To vše vytváří prostředí, v němž vyrůstá stále víc dětí,“ říká Kristýna Přibylová, zakladatelka dětských tělocvičen Monkeys Gym.
„Obecně platí, že na aktuálním nárůstu obezity se podílí nekvalitní styl stravování, velký příjem slazených nápojů a snížení přirozené pohybové aktivity,“ potvrzuje Jan Boženský, primář dětského oddělení nemocnice Agel v Ostravě-Vítkovicích. „Hlavní úlohu ale hrají rodiče i prarodiče dítěte, kteří ať vědomě či nevědomě mohou výrazně negativně formovat stravovací a pohybové chování dítěte,“ doplňuje.
Dětské stravovací návyky způsobují v mnoha rodinách neshody, hádky. Ale ne proto, že by babičky nutili děťátka jíst. Ten problém je složitější.
„Moje vnučka zásadně nesnídá. Když je o víkendu nebo o prázdninách u mě, odmítá na snídani cokoli. Pak trochu dloubne do oběda a pak to odpoledne začíná. Je jasné, že jí chybí, co za den nesnědla, tak chodí a vyjídá lednici, spíž. Cpe do sebe rohlíky, salám, sýr, cukrovinky. Na jedné straně jí vždy nakoupím, když je u mě, protože jí chci udělat radost, na straně druhé mě rozčiluje, když vidím, že to všechno zbaští najednou a nemá stravu rovnoměrně rozloženou. Kdyby si vzala kousek čokolády, je to v pořádku. Ona celý den nejí nic a pak večer spořádá celou tabulku. Přibírá. Je jí dvanáct a je už taková baculatá. Mám obavy, kam to povede. Ale dcera mi vysvětlila, že u nich se ráno nesnídá, prý nemají čas, takže vnučka je takto zvyklá,“ vypráví šestašedesátiletá Blanka.
V další rodině dochází k neshodám kvůli tomu, že vnouček odmítá u prarodičů pít čaj a vodu. Je zvyklý na slazené nápoje.
„Ne že bychom mu ty sladké limonády nechtěli dopřát, ale on je do sebe lije a vůbec nepřemýšlí nad tím, kolik je v nich cukru. Když jsem to řekla synovi, smál se a říkal, že přece nebude dítě trápit o vodě. Pro ně je pití vody cosi podřadného, my jsme na to naopak zvyklí. Zkusila jsem vnukovi udělat dobrý čaj. Řekl, že čaj nepije. Mrzí mě, že si mladí neuvědomují, na jaký problém mu zadělávají. Už teď se z něj stává cvalík,“ říká šedesátiletá Jana.
Ilustrační foto: Freepik
Podle odborníků je nejrizikovějším obdobím, kdy si děti takzvaně zadělávají na tloušťku, rané dětství. „To, jakým způsobem přistoupíme v prvních letech života svých potomků ke stravě a pohybové aktivitě, se zásadně propíše do toho, jak bude vypadat jejich přístup k jídlu a sportu v momentě, kdy se již budou k těmto oblastem chtít samy vyjadřovat,“ říká Kristýna Přibylová. Tvrdí, že pokud děti považují od mala za normální jídlo hranolky, pizzu, hamburgery a sladké nápoje, budou se těmto návykům odnaučovat obtížně.
Další problém je to, že děti nyní nechodí do školy pěšky. To je také věc, kvůli které dochází v rodinách k neshodám. Zatímco pro starší generaci je nepochopitelné, že mladí vozí děti do školy a na kroužky autem, pro mladé je zase nepochopitelné, že by je třeba měly poslat jít samotné. Z života mnoha dětí vymizel takzvaně normální pohyb, to znamená běhání venku, lezení po stromech. Mnohé pohyb mají, ale specializovaný v kroužcích zaměřených na jednotlivé sporty. A jde o to, aby v nich vynikly, měly výsledky.
„Chodily k nám do kurzů děti, které se ve třech nebo čtyřech letech aktivně věnovaly konkrétnímu sportu, ale chyběly jim základy typu kotoul nebo skok snožmo. Je důležité opakovat, aby se předškolní děti zaměřovaly na činnosti, které jim umožní všestranný sportovní rozvoj. Bez specializace, bez tlaku na výkon, s důrazem na hravé prostředí,“ říká odbornice na zdravý dětský pohyb. To, co nyní odborníci a lékaři lidem radí, dříve bývalo přirozenou součástí života, nad kterou nikdo nepřemýšlel. Dítě šlo ven, tam se vyřádilo s kamarády, doma se napilo vody nebo čaje a pak snědlo to, co máma uvařila. Tento model dnes běžný není. Ale není divu, že starší generace ho stále považuje za normální a diví se tomu, že ho vnoučátka třeba vůbec neznají.