Ultratisícovky jsou elita mezi tisícovými vrcholy, kde je vzdálenost od nejbližší vyšší hory víc jak jeden kilometr a převýšení od sedla činí minimálně sto metrů. Zjednodušeně řečeno: hora je už zdaleka krásně ze všech stran vidět a většinou z ní bývá nádherný rozhled. Šumava má 181 hlavních tisícových vrcholů, z toho 43 ultratisícovek. Hned devět vrcholů šumavských elit je však nepřístupných, šest leží v I. zóně NP Šumava a tři na území výcvikového vojenského prostoru.
Lávka přes Hamenský potok
Při našem posledním červnovém šumavském pobytu jsme jich zdolali devět: Valy (1010 m), Popelná hora jižní vrchol (1087 m, Popelná hora sev. vrchol (1091 m), Medvědí vrch (1017 m), Svatý Tomáš (1026 m), Velký Plešný (1010 m), Vítkův kámen (1035 m) a Sokol - Antýgl (1253 m). Výstupy jsme prováděli, když hrozilo špatné počasí a nechtěli jsme zmoknout na kole.Z těchto devíti byl nejzajímavější výstup na Sokol nebo též Antýgl, což je nepřehlédnutelná asymetrická hora nedaleko Horské Kvildy. Zajímavý byl z důvodu, že téměř všichni chodí na vrchol z pohodlné vyšlapané jižní strany, ovšem my jsme zvolili netradiční severní stranu, což se, jak jsem si později přečetla, nedoporučuje.
Vrcholový kříž
Z Horské Kvildy jsme vyrazili od hotelu Rankl po zelené turistické značce přes Hamerský potok směrem Filipova Huť. Po cca dvou a půl kilometrech jsme odbočili na Horní Antýgl, bývalý královský dvorec se zvoničkou, který jsme v rychlosti míjeli, neboť nás tlačil čas s úděsnou představou přicházející bouře. Proběhli jsme horskou louku pod chráněným horským stavením a začali se drápat nekonečně dlouhým polomem, jenž je opravdovou lahůdkou pro dobrodruhy. Na výhledy a fotografování nezbýval prostor, jelikož začalo bouřit. Polom vystřídalo suťové pole s obrovskými balvany a teprve kousek pod vrcholem jsme se dostali úzkou vyšlapanou pěšinkou od zvěře nahoru na travnatou mýtinu, kde se tyčil několikametrový vrcholový kříž. Vrcholová kniha byla ukryta ve schránce umístěné na kříži. Rychle jsme provedli zápis, sebrali vrcholový kámen a pospíchali dolů. Vzhledem k rychle postupující bouři jsme trochu zariskovali a zvolili pro nás neznámý sestup hustým lesem těsně nad Horním Antýglem, což se ukázalo jako nejvhodnější řešení. Klesání polomem mezi blesky by se rovnalo sebevraždě. Vylezli jsme kousek od královského dvorce a začal silný liják. Chvíli jsme utíkali, chvíli se schovávali pod stromy, ale když kolem nás poletovaly blesky, vypnuli jsme telefony a uháněli do Horské Kvildy. Padaly kroupy velké jako švestky, cesta se proměnila v potok. V bezpečí jsme se cítili až u našeho zaparkového auta. Co na tom, že jsme vypadali jako vodníci, byli pomlácení od krup a měli odřeniny z polomu. Důležité bylo, že jsme do sbírky ulovili další tisícovku a vyvázli se zdravou kůží.
Celý záznam je zaznamenán zde:
