Narodila jsem se v Karlových Varech, ve městě stále milovaném, na počátku měsíce máje. Maminka stačila dojet včas do nemocnice a tam jsem za ranního kuropění spatřila světlo světa.
Dobře to bylo pro maminku, špatně pro mě...
Nemám rodný dům.
Odmítám tu strohou budovu nemocniční za něj považovat. Narodilo se tam tisíce nových lidiček a každý by si mohl dělat nárok. Nemohla jsem tam zanechat ani svůj otisk, svůj kořen. V tom množství narozených, leda tak kořínek. A kdoví, zda po těch letech a v té tlačenici nebyl umačkán.
Vždy jsem záviděla všem velikánům, kteří se chlubili svými rodnými domy. Vedle dveří cedulička, pěkně vyvedená a s popisem, kdože se tu narodil. To se mi moc líbí. Vždy, když je to možné, rodné domy
navštěvuji. Většinou jsou to milé chaloupky s malými okénky a v nich červené muškáty. Dveře bývají nízké, tak se člověk musí trochu sehnout, čímž se nevědomky pokloní té osobě, která se zde narodila.
Z malé chodbičky vedou dveře do kuchyňky, v rohu postel, uprostřed stůl a židle. V dalším koutě pořádný sporák či kachlová kamna s kamnovcem, vedle mycí stůl a krásná kredenc. Na zdech poličky a nad kamny visí pánve, forma na bábovku či zadělávací plechová mísa, chlouba to paní domu. Někdy jsou dveře do sousední světnice rovnou v kuchyni, jinde jsou přes chodbu.
Jsou si podobné jako vejce vejci, tyto staré rodné domy. A mají svoji vůni. Svou atmosféru, své vzpomínky, svou duši. A také jsou plné otisků všech, kteří domem prošli.
Tak má vypadat rodný dům, kde jsou zdravé a silné kořeny. Chtěla bych také takový vysněný rodný dům, se svými vlastními kořeny a s kořeny mých předků.
Jen přejícně závidím... Nemám svůj rodný dům.
| Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli. |
