Odposlechnuto v MHD
Odehrálo se to asi před půl rokem v tramvaji. Pán a paní tak kolem 65 - zřejmě přátelé, povídají si o všem možném a najednou mě něčím zaujali a nechtěně jsem vyslechla následující dialog.
On: Copak jsi dělala o víkendu?
Ona: To se mě ptáš teď, když je čtvrtek?
On: Já vím, žes mi to už říkala, ale já to zapomněl.
Ona: A ty myslíš, že já si to pamatuji?
Co bylo dál, nevím, už jsem vystupovala (vyprávěla kolegyně z babince).
Jo a ještě do toho odposlechnuto, Je to už pár nebo let zpátky, v MHD Kladno (já jela do práce) jela maminka s asi tak čtyřletou krásnou holčičkou a ta bez přestání žvanila, okopávala sedačku před sebou, poskakovala na zemi, no zkrátka čertík z krabičky. Matka jí neustále napomínala, ale bez efektu. Tak jí chtěla zpacifikovat a řekla jí: " Přestaň vyvádět, nebo řeknu tatínkovi, že zlobíš!" Holčička na to vyhrkla bez rozmýšlení: "To nevadí, já mu zase řeknu, že doma čůráš do vany!" Upozorňuji, že to bylo v době špičky, autobus plný a všichni přidušení smíchem. Nevím, kam ta paní jela, ale na nejbližší zastávce autobus opustila
A zase platební karty
Už jsem tady psala o dceři, která pracuje na benzínce na dálnici D5 směrem do Německa, a jejích zážitcích s platebními kartami. A tak se stalo, že se zase našel jeden nespokojenec, který se podivoval, že máváním nad terminálem kartou nezaplatí. Dcera se mu to snažila vysvětlit, proč - protože se ještě nenašel ajťák, kterej by to mávání do toho našeho přehlcenýho softwaru dostal, máme podnikové tankovací kartičky a klubové kartičky, smartclub no a ještě EET, tudíž toho máme moc a nejde to, ale pracuje se na tom.
Nespokojenci nestačilo její vysvětlení a chtěl mluvit s vedoucím. Ona mu klidně odpověděla, není přítomen, ale stejně by vám neřekl nic jiného než já. Už to máme naučené.
Kde se ti nespokojenci furt berou …
Skleróza nebo co ?
Stěžovala si na našem mejdanu kámoška Evička (89 let), že už toho má všeho dost a pro ni jsou furt vrata na Olšany zavřená, že už by někdy klidně odfrčela. Nedopatřením se jedna z dam podivila, že na hřbitově nedávno byla a vrata otevřená byla, v kolik tam byla? No, tak to jsme se zasmály – ona ta skleróza (spíš nepozornost) je někdy i zábavná. Ale proto to nepíšu – Evička povídá, je to hrozné, připravila jsem si prášek a uvařila čaj, pak hledám prášek a on nikde, nakonec jsem zjistila, že jsem ho hodila do toho čaje, no nezbláznili byste se, a to je furt něco – a to jsme se teda lámali smíchy všichni. Kdybyste ji viděli, takový věchýtek o berlích, ale někdy z ní padají úplné perly!
Tohle mi vyprávěla "bohyně"
Přijeli jsme (tenkrát ještě s mým mužem) domů z nákupu. Jako vždy jsem vylezla z auta, vyndala letáky ze schránky, abych je hodila do popelnice, odemkla jsem, otevřela vrata (tehdy manželce dneska mamce říkají dálkové ovládání vrat, to mi prozradil Míra), manžel zajel do dvora, já vrata pečlivě zavřela, do popelnice jsem hodila klíče a letáky jsem si odnesla do kuchyně :-)
Malý zmetek
Loni na podzim jsem se vydala do Nuslí do bývalého bydliště do sklenářské dílny (občas tam zavítám) a v poloprázdné tramvaji se odehrálo následující trapné divadlo. Všechna sedadla byla obsazena seniory, pár nás stálo. Jen na dvou sedadlech u prostředních dveří seděla paní a před ní asi tak osmiletý (nemám moc odhad na věk) klouček. Na Bělehradské přistoupila starší dáma a instiktivně si stoupla nad klučíka. V ten moment maminka zareagovala a kloučka popotáhla ze sedadla, aby paní pustil sednout. Klouček vyletěl a začal nadávat – no, můžu vám říct, žádný kanálista by se za ty výrazy nemusel stydět. Mamina se jej snažila nějak zpacifikovat, ale nedařilo se jí to. Když do ní začal kopat a řvát jak tur, ozvalo se z vozu „Proboha zabijte toho zmetka, nebo z něj vyroste zmetek velkej!„ Paní na nic nečekala, popadla zmetka a pod Karlovem jej vystrkala z tramvaje.
Tak jsem tak přemýšlela, asi tatínkova škola, ta paní vypadala dost ušlápnutě, já bych ho asi na té refýži utloukla k smrti.
