O ztraceném čertovi

Libuš, ty jsi rozená pohádkářka. Už běžím dočítat ...

Krásná pohádka, myslím, že by se moc líbila i čtyřleté vnučce. Až k nim pojedu opatrovat, už vím co budu večer číst.

Já jsem pravidelnou čtenářkou Libuščiných pojádek i příběhů. Nebojte se napsat komentář, e- mailová adresa opravdu zůstává anonymní. Těším se, až její poslední pohádku napsanou pro Rozàlku té malé přečtu. Řekla jsem jí o ní, honem to běžela radostně oznámit celé rodině. Bylo to až dojemné....

Ještě musím dodat, že jeden z mých vnuků se jmenuje Matýsek.

Libuško, čtu si pohádku teď při chvilce klidu. A říkám si, jupííí, protože ji hned navečer přečtu vnoučatům.

Už jsem se tak trošku bála, že jsem se utla a pohádka se nelíbí, když skoro nikdo nekomentuje :-) Známe to všichni, kdo aspoň jednou něco napsal. Čekáme, kdo a co na to. S tím souvisí i má prosba, abyste mi napsali nějaký komentář na blogu. Není tam počitadlo otevření a přečtení článku, tak vůbec nevím , jestli někdo chodí a čte. Občas mne proto přepadá pocit, že píšu jen tak do vzduchu. :-)

Škoda, že nemám malé vnoučátko. Četla bych mu Tvé pohádky.

Libuško, do blogu jsem nakoukla, jsi šikula. Až tu budu mít vnoučata, tak jim budu číst, určitě se jim to bude líbit.

Libuško, ty jsi kouzelnice klávesnice! Chtěla jsem napsat kouzelnice pera - ale kdeže psací pera jsou? Tvůj blog jsem navštívila už dávno, když jsi tu o něm psala. Pohádky jsou opravdu miloučké, bez násilí. Piš, piš, piš!!!

Až tu bude v březnu Honzík, má rád pohádky o čertech....Jen tu Olomouc pozměním na Strakonice nebo Rokycany, Plzeň. A Vendovi s bude líbit taky...