Učitel v nesnázích: Chvála klasických taháků

Taháky, jsem moc nepoužívala, ale jeden mně zachránil při maturitní písemce z matematiky. Potřeboval dva spojence z třetího ročníku, dívku a chlapce. Opsala jsem ten nejtěžší příklad na papírek. Dovolila se na možnost odskočení na záchod, během dopoledne mohl každý jen dvakrát a to zásadně mimo přestávku. Papírek s příkladem jsem ukryla do koše na dámském WC. O přestávce jej našla kamarádka a její spolužák o hodině vypočítal. O další hodině jsem vyčerpala druhou možnost navštívení záchodu a v koši k mé radosti čekal vypočítaný příklad.

Zdravím,Libore.Ty nedáš pokoj se školou ani o prázdninách!:) mm

Libore, já jsem bývala v tomto směru trdlo. Takže buď jsem uměla nebo ne ... Žádnou tahákovou pikantnost fakt nevyhrabu.

Vlastně si vzpomínám na vzorečky na papírcích pod slabými silonkami ./To byl ještě i podvazkový pas./Jen se vyhrnula sukně. Ale na gymplu matikářka vzala děvčata před lavice a všem vyhrnula sukně. Kluci nám pak posílali taháky a i výsledky. Celá písemka se opakovala za týden pod přísným dohledem. Dostala jsem dvojku, to si pamatuji.

Skvělé téma, radost číst!

Liborku díky za krásné vzpomínky na studentská léta. Na žádný svůj pikantní tahák si nevzpomínám, byla v tom mistrem Lucka, to si jistě dovedeš představit. Na univerzitu třetího věku mám taky políčeno, ještě mám pár let čas. Přeji šťastnou druhou polovinu léta.

Chodili jsme do staré školy a tak nebyl problém připsat tahák na lavici, nebo na židli před sebou. Už byly hodně popsané. Doma pracně tvořené taháky byly nakonec k ničemu, protože jsme se to tím psaním naučili.

Několikrát jsem si tahák vyrobila, na střední škole nebo až na vysoké, snažila jsem se při psaní si ještě něco zopakovat, jenomže, až na nějakou výjimku, jsem měla pak při zkoušce takový strach, že budu odhalena, tak jsem taháky ani nepoužila. Mí žáci, vzhledem k věku, asi mezi 9. a 15. rokem, příliš taháky neměli. Spíš se snažili opisovat, což se jim někdy dařilo, ale bývali odhaleni (netvrdím, že vždy). Svůj, zatím poslední tahák, jsem si napsala, když jsme koncem května na Přírodovědecké fakultě UK, v rámci "Univerzity třetího věku" psali prověrku. Avšak, atmosféra při prověrce už nebyla tou studentsky vypjatou. Profesoři, kteří nám přednášeli, nám totiž povolili použít výpisky z přednášek, tedy i taháky. Zřejmě se předem o úspěšnost odpovědí seniorů obávali.

Velmi matná vzpomínka: Při závěr.písemkách na ZŠ bylo teplo, móda širokých letních sukní (v pestrosti barev zanikaly i kapsy - úkryt taháků. Pak na SŠ při maturitě jsem použila "kupecké počty" a podařilo se mi vytáhnout si "splnitelnou" otázku. Vnoučat jsem se na to neptala - ale vnučka-budoucí učitelka bude možná mít co vyprávět - já už to zřejmě neuslyším.

Na své taháky si už moc nepamatuji, na základní škole jsem je rozhodně neměla, protože to jsem je ještě nepotřebovala. Myslím, že jsem je začala vyrábět až na vysoké škole, protože to už se do hlavy všechno nevešlo. A pak, když jsem dělala pokračující studium. Něco jsem ojediněle opsala "na potítku". Nějaké rarity spolužáků mi také v hlavě neutkvěly, pouze jedna dívka měla dost amatérsky popsanou dlaň a u tabule pořád zvedala tu ruku, že si chce přihlazovat vlasy, a snažila se zachytit nějakou informaci. Bylo to však hrozně vidět. Tak se budu těšit na pikantnosti od ostatních. Prima, Libore, žes k tomu dal svým příspěvkem příležitost.