Už je to dávno. Bylo mi asi pět. V noci zapršelo. Na dvorku mě čekalo snad první teplé jarní ráno po dlouhých, studených dnech. Vyběhla jsem ven jen tak v tričku, krátké sukni, a pod holými kolínky se tetelily gumičky od podkolenek. Nenáviděné punčocháče (hladce obrace) už odpočívaly ve skříni se zimními svetry.
Švihadlo pravidelně pleskalo o vlhký beton ovoněný deštěm. Cítila jsem se šťastná, bezstarostná, volná. A najednou se mezi větvemi sousedovic jabloně, které se roztahovaly až nad naším dvorkem, prodral paprsek slunce. Pamatuju se na tu chvíli, kdy jsem poprvé užasla nad něčím, co bylo mimo mě a zároveň se mnou. Byla to prostá příroda, která se usadila v rozkvetlém stromu a která mě tenkrát dostala. Od té doby si pořád spolu rozumíme.
V tom starém domě s dvorkem žiju stále. Trochu se změnil, i jabloň už není. Ale já se každý rok po prvním teplém jarním dešti postavím v zahradě pod kvetoucí strom a hledám ve větvích ten první úžasný pocit překvapení, když v noci zapršelo a já vyběhla ven jen tak v tričku…
Jaké bylo to vaše „poprvé“? Co vám nejvíce utkvělo v paměti, na jakou událost či činnost, kterou jste dělali prvně, nejraději vzpomínáte Zúčastněte se naší soutěže a napište nám svůj příběh na téma „Poprvé“. Více informací o soutěži najdete zde.