Mladí neumějí hospodařit, zatímco dříve narození spoří. Paradoxně přesto, že mají menší příjmy než pracující nebo podnikající lidé. Senioři se stávají pro banky zajímavou cílovou skupinou.
Přestože obecně panuje představa, že čeští senioři jsou na tom finančně mizerně, fakt je ten, že téměř čtyřicet procent z nich má finanční rezervu, ze které by byli schopni vyžít tři měsíce. Což je podle finančních odborníků ideální model, který by měl mít každý. Třicet pět procent seniorů má rezervu na dva měsíce.
Finanční rezerva
Průzkum na toto téma dělala společnost STEM/MARK a došla k závěru, že penzisté jsou na tom s finanční rezervou stejně jako třeba podnikatelé a živnostníci. Z nich má sedmdesát osm procent rezervu, která by v případě výpadku zdroje příjmů byla dva až tři měsíce schopna krýt náklady na život. Tyto údaje jsou pro mnohé lidi zabývající se financemi velkým překvapením. Padají otázky: Kde na to spoření senioři berou? Jak to z malých důchodů dokáží?
Inu, dokáží. Generace lidí vyššího věku se liší od mladé právě v přístupu k hospodaření s penězi. Je to jeden z největších rozdílů mezi nimi. Paradoxně penzisté často mají platné penzijní pojištění, tedy spoření na důchod, i když už v něm jsou.
"Zdá se, že lidé, kteří si dál spoří i po překročení hranice důchodového věku, ukládají peníze pro své blízké a snaží se například zabezpečit svá vnoučata," říká mluvčí Asociace penzijních společností Jan Sedláček. Ty registrují osm set tisíc spořících penzistů, přičemž ti na penzijní spoření ukládají v průměru sedm set korun měsíčně. Což v porování s průměrnou výší českého důchodu odborníci považují za vysokou částku. Zatímco mladí lidé a mladé rodiny jsou často zadlužené, přestože vydělávají celkově mnohem větší sumy. Čím to je? Přistupují dříve narození k životu stylem: My už nic nepotřebujeme, raději šetříme?
"Myslím, že v lidech, kterým je nad šedesát, je zakódován určitý šetrný přístup k penězům, protože jej získali od rodičů, kteří prožili válku," říká čerstvá šedesátnice Vladimíra. "Pamatuju, jak maminka takzvaně obracela každou korunu, jak vyprávěla, jak za války jedli třeba měsíc jen zeleninovou polévku bez jakéhokoli omastku, prostě vodu a v ní vařené brambory, mrkev, kedluben, co zahrádka dala. Já zase byla zvyklá za totality stát fronty na maso, uvařit takzvaně z ničeho. Takže dodnes v supermarketu přesně vím, co koupit, abych z toho uvařila co nejvíc a co nejúsporněji. Zatímco moje čtyřicetiletá dcera háže věci do vozíku hlava nehlava a vím, že čtvrtinu z nich nespotřebuje. Šetřím podvědomě, přirozeně, netrápím se tím, nepřemýšlím nad tím," vypráví.
Dovolená na dluh
A další názor, slovo má sedmapadesátiletá Irena: "Můj syn vydělává třicet tisíc čistého, snacha kolem patnácti a pořád slyším, jak se mají špatně, jak jim chybí peníze. Pak z nich vylezlo, že si půjčili na dovolenou u moře. Hodně jsme se kvůli toho pohádali, i když normálně jim do života nemluvím. To musejí každý rok k moři? Řekli mi, že ano, že potřebují relaxovat, aby mohli vydělat víc peněz. Točí se v kruhu půjček a já, husa stará pitomá, začala odkládat tisícovku měsíčně, abych něco ušetřila a jednou jim třeba pomohla nějakou tu půjčku splatit. Jen to nesmí vědět můj muž, ten by zešílel. Ten se o jejich způsobu hospodaření odmítá bavit a velmi je za to odsuzuje."
Do třetice, příběh sedmdesátileté Heleny: "Rozhodla jsem se, že si koupím novou sedačku a televizi. Ty staré dosloužily, sedačku jsem měla čtyřicet let a televize prostě odešla, také věkem. Požádala jsem syna, aby mě odvezl do obchodu a pomohl mi vybrat nové. Divil se, kde na ně vezmu peníze. Tak jsem mu řekla, že mám našetřeno. Začal se strašně zajímat kolik. Když jsem řekla, že asi sto tisíc, málem zkolaboval, že tak hodně prý nemá nikdo z jeho známých a on už vůbec ne. Nechápu to. Vydělávají, pořád se honí za penězi a pořád žádné nemají."
Senioři umí spořit
"Senioři jsou sice označováni za finančně negramotnou sociální skupinu, která často naletí podvodníkům, ale zároveň se ukazuje, že si dovedou dobře spočítat, že penzijní spoření je výhodný produkt," upozorňuje Jan Sedláček. "Stejně jako existuje skupina seniorů, kteří příliš nakládání s financemi nerozumí, existuje početná skupina těch, kteří umí hospodařit a zhodnocovat své peníze," dodává.
A finanční poradci si také čím dál častěji začínají seniory pochvalovat. Do seniorského věku se totiž dostává mnoho lidí, kteří v devadesátých letech začali podnikat a velmi dobře vědí, že peníze je třeba spořit a zhodnocovat. Takže se zajímají, jak na to. Až zase někde uslyšíme, že senior rovná se důvěřivý naivka, který naletí každému finančnímu podvodníkovi, vězte, že to není pravda. Co se týká hospodaření s penězi, mnozí dříve narození by o něm mohli přednášet mladým na školách.
A jak je to u vás? Umíte dobře hospodařit s penězi?
