Můj retropříběh: Vandrbuch
dálkových pochodů 70. let

Pravda je, že když jsem se v roce 1980 přistěhoval do Plzně, kde jsem sice měl příbuzné, ale jejich návštěvy byly spíš sporadické, tak jsem díky těmhle pochodům za 3 roky znal okolí Plzně lépe, než někteří rodilí plzeňáci (í).

Pravda je, že když jsem se v roce 1980 přistěhoval do Plzně, kde jsem sice měl příbuzné, ale jejich návštěvy byly spíš sporadické, tak jsem díky těmhle pochodům za 3 roky znal okolí Plzně lépe, než někteří rodilí plzeňáci (í).

Pěkné, vtipné, to máte opravdovou vzácnost :-)

Dálkový pochod jsem nikdy neabsolvovala a už to v tomto věku /70/ nedoženu. Chodím na turistické pochody se seniory, ale víc jak těch 10 - 15 km již nezvládnu. No ale ten deník bych přece začít psát mohla:)))

To je nádhera, když má někdo takovýhle deník s fotodokumentací, věcně i vtipně okomentovanou, škoda, že já jsem si psávala jen hloupoučký deník "milostný". Moc se mi ten Váš příspěvek líbí, opravdu!

Pravda je, že když jsem se v roce 1980 přistěhoval do Plzně, kde jsem sice měl příbuzné, ale jejich návštěvy byly spíš sporadické, tak jsem díky těmhle pochodům za 3 roky znal okolí Plzně lépe, než někteří rodilí plzeňáci (í).

Děkuji za komentáře, s tou pečlivostí to není až tak divoký. Zapisovat si kilometry jsem se naučil někdy ve 14ti letech, kdy jsem závodil na kole a vedli jsme si tréninkový deník. Ten se musel ukázat trenérovi, že jsme se neflinkali. Posledních 5 let, co zase jezdím na kole, si znovu píšu kilometry a místa, kde jsem byl - naše paměť už poněkud slábne :-). Pěší chůzi už taky moc nefandím, na kole toho člověk vidí víc, i když některý místa jen projede a nevšimne si něčeho zajímavýho, zatímco pěšky by tomu věnoval víc pozornosti. No, nemůžeme mít všechno...

Moc mě potěšily trasy pochodů.Mohu si to představit,tato oblast je mi blízká.Taky už ujdu jen 15 km bez úhony.Vyhovovalo mi 30.Padesátka byla jen jedna po Šumavě a nedobrovolná.Praha -Tábor dobrovolně v noci ve dvaceti ,asi kvůli klukovi....Ať žijí dálkoplazi !!!

Závidím vám vaši pečlivost.Každý rok si koupím denníček na zaznamenávání tras a výletů,ale tak krásně ho vedený nemám. Taky jsem nešla 50.to bych nezvládla.Nejvíc 35km,teď v důchodu mě nejvíc vyhovují trasy do 15km.

Tak to je krásné! Padesátku jsem nikdy nešla, ale Zlatohorskou pětadvacítku a nově Zlatohorský treking několikrát s kamarádkou z Děčína. Býval to zlatý hřeb našich týdenních podzimních putování po Jesenicku.