Jak předcházet ztrátě paměti, ale také úplně běžnému zapomínání? Všechny nejnovější výzkumy mají jasný a společný závěr: když mozek neprocvičujeme, prostě zleniví. Je to stejné, jako ve škole. Když jsme se neučili, bylo to poznat. Bohužel, po padesátce většina z nás má pocit, že už se nemá co učit.
Filozof Cicero říkával: Paměť slábne, jestliže ji necvičíš. Úplně stejně mluví dnešní lékaři. Některé věci se zkrátka nemění po staletí.
„Pokud mozek není zasažen nějakým chorobným procesem, je kapacita paměti stejná po celý život, záleží ovšem právě a pouze na tom, jak je používána, zatěžována a procvičována,“ tvrdí Jitka Suchá, autorka knihy Cvičení paměti pro každý věk. „Mozek se totiž chová stejně jako kterýkoli orgán v lidském těle. Když není dostatečně zapojen do funkce, zakrňuje,“ vysvětluje.
Natřete to pěkně vnoučatům
Podobných publikací v poslední době přibývá raketovou řadu. Nakladatelství Portál vydalo knihu Philipa J. Cartera a Kennetha A. Russella pod titulem Trénujte si mozek. Kniha obsahuje pět set cvičení, které prý dokážou naše mozky zase rozpohybovat. Sympatické na ní je, že se jedná o hry, díky nimž můžeme pořádat například souboje mozků – s partnerem, kamarádem, sousedem, ale třeba také dětmi či vnoučaty.
Zajímavé tipy se dají najít také v knize uznávaného psychologa Jaro Křivohlavého Trénování paměti a poznávacích schopností. Boom podobných knížek není náhodný, ve světě je o ně velký zájem a tento trend dorazil také k nám.
Zapojme se do něj. Lékaři pro tuto populární disciplínu používají výraz mozková gymnastika nebo mozkový jogging, ale kdo si nepotrpí na nadnesené výrazy, může zůstat klidný. V podstatě jde totiž o hry. Jedná se o to, ponořit se do hraní stejně, jako když jsme byli malí nebo když byly malé naše děti a hráli jsme si s nimi. A třeba – když vyzveme potomky, dokážeme jim to obvykle ve znalostních soutěžích pěkně „natřít“.
Jen křížovky a sudoku nestačí
V dospělosti zůstáváme obvykle u křížovek nebo sudoku, ale to je škoda. Měli bychom se seznámit také se světem stolních neboli společenských her. Například klub Mensa, organizace, která sdružuje nadprůměrně inteligentní lidi, radí zkusit deskové hry. My si pod nimi představujeme Člověče, nezlob se, ale to je škoda. Právě tyto typy her jsou jednak zábavné a potom ideální pro procvičování paměti. Nabídka je obrovská, jejich hráči mají různé kluby, dokonce vlastní festival. Kontakty a rady o všem, co se týká deskových her, najdete na webu www.deskovehry.info.
Některé kluby seniorům hry za mírný poplatek půjčují domů, takže si můžeme vyzkoušet více druhů, aniž bychom utratili peníze za něco, co nás časem přestane bavit. Nové hry vznikají každým rokem, mezi hit nyní patří například desková hra Infarkt, kterou vydavatel komentuje s nadsázkou: „Nemůžeme vyloučit pozitivní vliv na váš životní styl.“ Sympatické na deskových hrách je i to, že mnoho z nich pochází z české produkce, například od české firmy Albi, kterou podporuje právě společnost nadprůměrně inteligentních Mensa. Zajímavým tipem je například hra Timeline-Objevy, která navazuje na Timeline-Vynálezy. Při ní se už paměť opravdu prověří, jde v podstatě o přikládání obrázků s objevy z různých oblastí k určitým datům.
Pexeso a Tajná skříňka...
Lékaři doporučují seznámit se také s hrami, které procvičují nejen mozek, ale také motoriku. Když se spojí obojí, výsledky bývají nejlepší. Jedním z tipů je například hra Tajná skříňka. V ní jsou různé miniaturní předměty znázorňující reálné věci z nejrůznějších oborů, hráč je ohmatává a hádá. Zdá se to být jednoduché, ale realita je jiná.
Psychologové také radí vzít na milost i staré dobré Pexeso, ovšem pozor, dnešní pexesa nemají s těmi z našeho mládí moc společného. Některá jsou tak sofistikovaná, že jejich složení se rovná téměř maturitě. No, jen si zkusme skládat například Pexeso s různými obličeji naprosto neznámých lidí nebo s obrázky krajinek, které se liší jen malými detaily. To už dá paměti pořádně zabrat.
Takže, nakupme nebo půjčme hry a knížky s tipy na další cvičení a směle do toho. A pokud by snad někdo měl pocit, že je ve vyšším věku jaksi trapné zvát kamarády či sousedy domů ke společnému hraní, ať si vzpomene, co bychom ve čtyřiceti dali za to, kdybychom měli čas si jedno odpoledne prostě jen tak zahrát.