S nejnovějším videomappingem, který se svým týmem připravovala od roku 2019, se můžete seznámit v sobotu 2.10.2021 v prostorách pražského Vyšehradu.
Jste průkopnicí multimediálních projektů u nás. Jedním z prvních je program pro Zpívající fontánu v Mariánských Lázních. Co Vás k němu inspirovalo?
To moje průkopnictví v oblasti autorské multimediální umělecké tvorby má poměrně hluboké kořeny. Od mládí začíná mými klavírními koncerty, pokračuje v mém studijním zaměření na Univerzitě Karlově, kde jsem studovala neobvyklou kombinaci: výtvarné umění a matematiku. Školila jsem první programátory, vesměs vysokoškoláky, když počítače ještě nebyly součástí výuky na vysokých školách. Jako matematik – analytik jsem zaváděla počítače do řízení podniků.
Moje první počítačové kresby se datují kolem roku 1969. Jako vědeckovýzkumný pracovník VP VTR ÚBOK jsem, vedle odborných studií, vytvořila kolem 40 chráněných průmyslových vzorů s využitím počítačů v navrhování vzorů na kobercích, tapiserii, textilním panó, nápojovém skle, oděvních modelech,… první realizace toho druhu v tehdejším Československu, ukázky jsou uloženy ve státních sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jako ojedinělý umělec a expert přes počítače jsem byla vyzvána k autorské tvorbě uměleckých programů pro Zpívající fontánu v Mariánských Lázních. K hudbě jsem měla blízko nejen klavírními koncerty, ale také díky jazz-gymnastice, které jsem se zájmově věnovala. Tak jsem programy Zpívající fontány pojala jako vodní tanec s dějovými scénami.
Moje vynálezy a unikátní tvorba upoutala pozornost nejen u nás, ale také na výstavách a prezentacích v zahraničí. UNIDO – OSN ve Vídni vypsalo mezinárodní soutěž na experta přes průmyslové navrhování s využitím počítačů. Na základě mých prvních průmyslových realizací a celostátních přednášek pro designery, jsem byla vyzvána k účasti a tuto soutěž jsem vyhrála. Poté jsem byla poslána na expertní misi do Mongolska.
Neméně známým počinem je Vaše tvorba pro Křižíkovu fontánu v Praze. Na který program z Vaší dílny jste tam pyšná?
Tvorba uměleckých programů pro Křižíkovu fontánu plynule navázala na Zpívající fontánu v Mariánských Lázních. Umělecké programy pro Křižíkovu fontánu jsem vytvářela kompletně „na klíč“, od výběru hudby, choreografie střiků a světel, až po konečné naprogramování do počítače ovládajícího jednotlivé střiky a světla fontány. Vytvořila jsem celou řadu vodních uměleckých programů z české i světové klasiky. Vodní programy pro japonskou hudební skladatelku Yoshie Ichige. Vedle uměleckých programů na symfonické básně Bedřicha Smetany MÁ VLAST, mne nejvíce zaujala hudba japonského skladatele Kitaro, krásné kontrasty a procházení vesmírným světem. Vytvořila jsem umělecký program VESMÍR, kde prolétáme vesmírem; tanec hvězd; vzdálené erupce ohlašují příchod slunce na scénu; přibližujeme se k naší modré planetě - moře, erupce a vznik života na zemi. Ta hudba přímo vypráví a vede dějem.
Prohlubovala jste si svoje znalosti v oblasti multimediálního umění v Japonsku. Co Vám tento pobyt dal a co obdivujete na tamním způsobu prezentace kultury?
Japonci byli přímo okouzleni mým programem VESMÍR, který jsem vytvořila pro Křižíkovu fontánu na hudbu japonského skladatele Kitaro a vyslovili přání, abych dlouhodobě působila jako multimediální umělec na Univerzitě umění a designu v japonském Kjótu. Do Japonska jsem jela s velkou pokorou. Špičkové technologie, vybavení na vysoké úrovni. Vše šlo japonským tempem, při příjezdu pořídili fotografii a už jsem byla na plakátě, že budu mít přednášku na sympoziu pro 500 lidí, spolu s významnými profesory z celého Japonska. S názvem mé přednášky: „Potěšení s multimédii“. Název mně zarazil, než jsem pochopila, že pro Japonce je práce na prvním místě a dělají to s radostí. Na štěstí mě umělecká tvorba také těší, tak jsme si rozuměli a nastala krásná spolupráce na mých obrazech a uměleckých projektech. Vytvořila jsem multimediální projekt KONTRASTY ŽIVOTA s vlastní komponovanou hudbou a videofilm KRÁSNÉ MĚSTO KJÓTO. Ve významné galerii Kjóta jsem měla uměleckou výstavu obrazů a prezentaci multimediálních děl. Potěšilo mně, že říkali, že budou dva roky žít z mé práce.
V současné době vyučujete na ČVUT v Praze. Jací jsou Vaši současní žáci a jak se vlastně posunulo multimediální umění ve 21. století?
Po návratu z Japonska jsem najednou postrádala tu perfektní japonskou spolupráci, už mně nebavilo dělat všechno sama „tzv. na klíč“. Adekvátní spolupráci jsem našla ve studentech ČVUT, jsou mojí prodlouženou rukou v řešení technických záležitostí, já vím jak na to, a není důvod k tomu, abych všechno dělala sama. Studenti se rádi něco se mnou naučí a těší je, že se podílejí na profesionálním autorském uměleckém projektu, který je prezentován pro širokou a odbornou veřejnost. Ve spolupráci se studenty jsem vytvořila celou řadu multimediálních koncertů a videomappingů. Někteří z nich se mnou spolupracují dlouhodobě, s nadšením a nad rámec studia. Mohu jmenovat například videomapping na Betlémskou kapli, kterým jsme začali jako první na ČVUT v roce 2011. Projekty virtuální Prahy. Multimediální koncert MISSA ECUMENICA ve Smetanově síni Obecního domu v Praze k 5. výročí útoku na USA a projekce k zahraničním kapelám v koncertní síni SASAZU.
Vývoj počítačů a programového vybavení udělal velký boom ve všech oblastech lidských aktivit. To vidíme na každém kroku. Snaha automatizovat lidskou činnost je všech sférách velká. V některých oblastech se lidé dostávají do role „robotů“ sloužících u špičkových technologií. Tvůrčí oblast je v tomto směru počítači nezastupitelná. Počítače mohou opakovat pouze to, co je naučíme, ale nejsou obdařeny tvůrčí fantazií. Vývoj v této oblasti je náročný, neboť vyžaduje schopnost tvůrčího i technického myšlení zároveň. Počítač sám nic nevymyslí. Tak většina umělců pracuje opakovaně s hotovými programy a známými principy. Ale vývoj nástrojů i v této oblasti je značný.
Naši čtenáři a široká veřejnost se mohou těšit na videomapping Vyšehradská Odysea, který se uskuteční v sobotu 2. října od 20:00 hodin. V rámci něj budou promítány obrazy na baziliku sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Unikátní projekt je realizován u příležitosti 950 výročí Vyšehradské baziliky a jako připomenutí 1100 let od úmrtí sv. Ludmily...
Autorský umělecký projekt VYŠEHRADSKÁ ODYSEA -VIDEOMAPPING je oslavou historických počátků české státnosti, státnosti, které jsou spojeny s letošními významnými výročími: 950. let Vyšehradské baziliky sv. Petra a Pavla a připomínkou 1100 let od úmrtí sv. Ludmily, babičky sv. Václava. Náročný umělecký projekt jsem vytvářela dlouhodobě od roku 2019. Do technické spolupráce zapojila své studenty Fakulty informačních technologií ČVUT v Praze. Ti byli mojí prodlouženou rukou při realizaci náročných počítačových efektů. Projekt jsme realizovali v podmínkách současné distanční vysokoškolské výuky. Audiovizuální umělecká autorská projekce na přední fasádu Vyšehradské baziliky sv. Petra a Pavla, oživuje nejen fasádu současné baziliky, ale zároveň prostřednictvím náročných počítačových efektů, procházíme proměnami původního Vyšehradského města a historickou přestavbou samotné baziliky.
Za zvuku symfonické básně VYŠEHRAD, z cyklu MÁ VLAST Bedřicha Smetany, obrazově ožívají historické osobnosti. Kněžna Libuše věští budoucí slavné město Prahu, slavnostní průvod trubačů a bubeníků ohlašuje příchod krále. Závěrečná část audiovizuální projekce je věnována sv. Ludmile a významnému výročí 1100 let od jejího úmrtí. Všichni jste srdečně zváni na Vyšehrad v sobotu 2. října. Slavnostní zahájení začíná večer ve 20:00 hodin. Projekce se bude v průběhu večera několikrát opakovat. Mezi tím budou vizualizované pauzy s aktivním zapojením diváků, prostřednictvím mobilů.
Jak k Vám promlouvá odkaz sv. Ludmily?
Svatou Ludmilu vnímám jako vysoce inteligentní osobnost, která se váže k historickým počátkům české státnosti. Ženu, která pomáhala potřebným a výrazně se podílela na výchově svého vnuka Václava. Smutný je její konec. Tímto způsobem skončila řada osobností i vynálezců, kteří se nějakým způsobem vymykaly z běžného průměru. Ne že bych se přirovnávala, ale často jsem si říkala, že jsem šťastná, že nežiji v době Mistra Jana Husa, to by mě za moji počítačovou uměleckou tvorbu, v době kdy počítačům většina lidí nerozuměla, dávno upálili.
PhDr. Mgr. Zdeňka Čechová 77) patří mezi přední průkopníky počítačového a multimediálního umění v České republice. S jejím jménem jsou spojeny první počítačové obrazy, multimediální umělecké projekty a první realizace CAD/CAM v České republice. Od roku 1995 působí jako umělec a pedagog v oboru Multimedia Art na ČVUT v Praze. Se svými obrazy se zúčastnila více než stovky uměleckých výstav a prezentací, včetně zahraničních účastí (Brazílie, Finsko, Francie, Itálie, Japonsko, Jihoafrická republika, Kanárské ostrovy, Korea, Kuba, Mexiko, Norsko, Polsko, Saudská Arábie, Spojené státy americké, Španělsko). Měla téměř třicet autorských výtvarných výstav u nás i v zahraničí (Japonsko, Jihoafrická republika, Slovensko, Kuba). Za svoji tvorbu získala řadu uměleckých ocenění.
