Mnohokrát jsem přemýšlel o tom, jaký bych měl asi život, kdybych jako mladík vstoupil do života po roce 1989. Včerejší sen mně dal konečně na tuto otázku odpověď.
Píše se rok 1979 a já jsem žákem 8.B. Reálně mně hrozí 2 trojky na vysvědčení, jsem drzý na učitelky a každé odpoledne "proflákám" s podobnými "hejsky", jako jsem já, nebo se svou "láskou" z 9. A. Pokud nechci skončit někde ve Škodovce v montérkách, musím s tím něco rychle udělat! Hned druhý den navazuji ve třídě přátelství s dvěma premianty, kteří mně pomohou s matikou, fyzikou a chemií. Jejich trýzniteli Lájošovi dávám na chodbě preventivně pár facek, aby už si na mé kámoše nic nedovolil. Na konci školního roku mám na vysvědčení 3 dvojky a za rok jsem přijat na gymnázium v Plzni.
Místo na diskotéky chodím do vědecké knihovny, děvčat si nevšímám, protože jsem si přečetl v jedné lékařské knize, že pravidelná masturbace zdraví neškodí, ba právě naopak.
Na "Práva" jdu do Prahy, rodiče musí přestat kouřit a pít alkohol, aby svého synáčka uživili. Škola mně jde dobře, hodně mně pomáhá moje Janinka z Čejkovic na Jižní Moravě. Její otec má velký vinohrad a platí nám drahý podnájem ve velkém bytě na Letné. V neděli večer přiveze Janu a s ní "nabité" tašky s jídlem a přepravku skvělé Frankovky. Celý týden pilně studujeme, dobře jíme a milujeme se.
Po státnicích nastupuji jako asistent k vlivnému poslanci vládní strany, kterého jsem poznal při tenisu na Štvanici. Sotva se trochu rozhlédnu, zjišťuji, že jsem se ocitl v "továrně na peníze". Lobisty se to tam přímo hemží a já jsem brzy jedním z nich. Nechtějte ani vědět, kolik vám velké zahraniční firmy zaplatí za prosazení zákonů, které si samy napíší!
Většina poslanců jsou jako děti, ochotně berou peníze a vůbec jim nevadí, že jsou zákony pro náš stát krajně nevýhodné. Práci asistenta za mě dělá Jana, vydělávám víc než prezident a premiér dohromady. Brzy se stěhujeme do krásné vily v Podolí, na dovolenou jezdíme do Toskánska, Emirátů a na Seychely. Rodičům jsem zaplatil cestu kolem světa a máma má šatů víc než královna Alžběta. Státní rozpočet je "dojná kráva", jenom to chce mít ty správné známosti a "kapičku štěstí".
Na jedné vojenské zakázce dělám skutečně "velkou ránu" a peníze ukládám na různé účty, které mám v daňových rájích tohoto světa. V noci mě budí zoufalý křik mé manželky Jany. Naše krásná ložnice je plná chlapů v černých kuklách a plk. Plachta mě osobně zatýká!
Po dlouhém snu jdu zpocený rovnou pod sprchu a jsem rád, že jsem se narodil už v roce 1950 a prožil vcelku normální a spokojený život.
