Zákony přírody platí všude – obvykle vyhrává ten silnější nebo chytřejší
FOTO: Jana Hošková

Zákony přírody platí všude – obvykle vyhrává ten silnější nebo chytřejší

26. 2. 2021

Sedím si tak před několika dny při otevřeném okně u počítače a najednou BUCH – něco těžce dopadlo přesně pod okno. Vyskočila jsem, protože jsem se lekla, cože to spadlo sousedům z balkonu, na ručník to teda podle váhy rozhodně nevypadalo, květináč by měl taky jiný zvuk.

Dole ležel  pořádně velký holub a na něm seděl nějaký dravec a žlutýma očima si mne prohlížel. Byl jako socha, ani se nehnul, zřejmě vyhodnocoval situaci, jestli ho mohu ohrozit a úlovek mu sebrat. Když mne viděl, došlo mu okamžitě, že ne, že tahle ženská na něj rozhodně teda z okna neskočí, aby si z holuba udělala oběd, a tak se nehodlal vzdát při pouhém souboji našich očí.

Mezitím mi v hlavě šrotoval seznam ptáků a snažila jsem se ho identifikovat. Nejdřív jsem z mých bídných znalostí vytáhla káně, to jsem posléze zavrhla, pak krahujce. Nakonec jsem vyštrachala poštolku, protože mi naskočilo, že ty ve městech jsou, kolikrát prý sídlí lidem i na balkoně paneláku a někde je dokonce vysazují záměrně, protože z nich mají strach holubi. Ale že by si troufla na takový kus, když údajně má chytat jen myši? Pomalými pohyby jsem se zmocnila telefonu a fotila.

Byla-li to poštolka, nehnula se ani o píď, s holubem tvořila doslova zkamenělé sousoší…

Zatáhla jsem záclonu, abych ji nerušila a zasedla znova k počítači. Po chvíli jsem pro kontrolu vstala, abych viděla, co se dole děje. Tam už začalo hodování. Peří  z holuba lítalo všude kolem. Tak se, holka, najez, myslím si. Myši jsou asi někde zalezlé a nejsou k dispozici.

Po nějaké době bylo už holuba skoro půl a poštolka se ho snažila za každou cenu odtáhnout a uletět s ním, což se ovšem vzhledem k jeho váze samozřejmě nedařilo. Takže po dalším nahlédnutí z okna bylo po poštolce a zůstalo tam jen torzo holuba. A když jsem si pak pustila televizi, jaká náhoda ! Zrovna tam ukazovali něco o životě poštolek. Dojalo mne, jak z úlovku nadělala kousky a jimi krmila každé své mládě jedno po druhém.

Ta příhoda mi ovšem připadla později skoro jako nějaké podobenství s naší současnou situací. Taky jsme byli napadeni. Zákeřně a nečekaně. Ze vzduchu. Za letu, kdy jsme si mysleli, že se nám nemůže nic stát, že jsme tady na naší planetě pány my. Je to ovšem daleko horší, protože i když je nás opravdu hodně, náš protivník má velkou výhodu - je neviditelný a vůbec nevíme, kdy a na koho zaútočí.

Teď jen záleží na tom, kdo bude ten silnější a chytřejší. Pevně doufám, že to budeme my.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.