Radovesické údolí se stejnojmennou obcí v 70 a 80 letech minulého století bylo vrchovatě zaplněno výsypkou velkolomu Maxim Gorkij. Zřízení výsypky znamenalo úplnou likvidaci harmonické kulturní krajiny Českého středohoří v údolí Lukovského potoka, které bylo zasypáno přibližně na ploše deseti kilometrů čtverečních. S tím byla spojena i likvidace pěti vesnic, z nichž v největších Radovesicích žilo přibližně 600 obyvatel a stálo zde cca 170 domů.
Obrovský zásah do zdejší krajiny, který zřízení výsypky přineslo, tedy souvisel s těžbou uhlí v Dole Bílina (dříve velkolom M. Gorkij), odkud se na výsypku po dlouhá léta poté přepravoval skrývkový materiál. Oblast, která by bez nadsázky mohla platit v minulosti za rekreační, tak bohužel doplatila na svou polohu v blízkosti ložiska hnědého uhlí a byla zasypána jednoduše proto, že to bylo z pohledu tehdejšího plánování nejjednodušší řešení.
V současné době je již prostor Radovesické výsypky z velké části rekultivován, ale aktuální podoba je ještě velmi daleko od plně funkční kulturní krajiny, která zde existovala v minulosti. Příroda je mocná čarodějka a umí se postupně zotavovat z pohrom, které jí člověk uštědří. Čím dále od civilizace, tím je i ta rekultivovaná krajina pěknější. Čím blíže k civilizaci, tu začínají jezdit čtyřkolky, terénní motorky a nadělají plno škod. Doly skončí svoji rekultivační činnost, navrátí půdu a louky pozemkovému fondu a stát už jaksi toto území nehlídá.
Snad někdy příště za dlouho, na těchto místech vznikne opět nějaká víska a kromě ptactva, srnek, divokých prasat a jiných živočichů, tu jednou opět bude sídlit člověk.
