V návaznosti na úmrtí Kubánského revolucionáře jsem se vzpomínkami vrátil do roku 1972, kdy jsem jako mladík po vojně nastoupil do mého prvního zaměstnání. Státní statky Chomutov mi nabídli místo „panského kočího“ za slušný peníz, včetně ubytování u jedné starší paní v Ahníkově (další téma na psaní). Do statkového hospodářství patřilo i 200 hektarů sadů, kde jsme v zimních měsících spolupracovali s místními myslivci a dělali honce na odstřelu zajíců v oplocených sadech.
Jedním ze střelců a vedoucím honu byl Ing. František Krtil (1901-1983) který v té době bydlel s manželkou v hájovně Na Sklípku. Starší vysoký statný pán, už o holi, zásadně v mysliveckém hubertusu skoro až na zem a s předpotopní kulovničkou, nábojnici mám ještě skovanou. Celkem jsme se skamarádili, když mi jednou sprdnul, proto že jsem jej oslovoval „pane hajný“. Opravil mne že je bývalý Vrchní lesní rada. Mám od něj zajímavou knížku „Lovecké romance“ i s věnováním. O tomto pánovi a souvislostech by bylo dlouhé psaní minimálně na dvoustranu, ale to snad časem.
Dnes jsem si vzpomněl na jeho povídání u kafe, kdy byl jako jeden z doprovodu Fidela v Tatrách při jeho lovu v roce 1972. Den před odstřelem kamzíků nastřelovali zapůjčenou kulovnici, a tak přes údolí na protisvah umístili jako terče tři talíře. Fidel na první dvě rány dva sundal a na třetí ránu talíř jen škrtnul a on se otočil bokem a na čtvrtou ránu jej taky sundal. Prý to bylo více jak na 200 metrů, tak se Fidel projevil jako dobrý střelec.
Povídání o panu Krtilovi, tomto pozoruhodném člověku který jako účastník první války slíbil, když přežije že půjde sloužit lesu co nejdále od lidí, by bylo dlouhé. Začínal na Podkarpatské Rusi, když zjistil po roce 45 že je vlastně v Rusku, našel si místo na Boleboři což jsou hřebeny Krušných hor, potom správce bažantnice St.St. Chomutov a po zbourání Hájovny Sklípek odjel za synem do Sušice.
